Student World

Podobná kritéria mají vždy jen omezenou platnost, navíc někdy očekáváme růst, jindy i přímo určité tempo vzestupu, dokonce exponenciální – jako v případě Moorova zákona (ale i trvalý růst třeba HDP o 3 % je exponenciála, i když v menších měřítkách se tolik neliší od lineární přímky).
Každopádně jedním z používaných kritérií pro růst a tím i tempo inovací je tzv. Producer Price Index (PPI), jímž se v USA hodnotí pokles cen polovodičů. Od toho se odvozuje pokles cen vstupů do dalších odvětví ekonomiky, samozřejmě primárně elektroniky/IT, což je ale dnes s trochou nadsázky i veškeré spotřební zboží. Z dat se zdá, že od poloviny 80. let do počátku tohoto tisíciletí příslušný index rychle klesal, následně však došlo k výraznému zpomalení poklesu (=snížení tempa růstu). Kupodivu ale se samotnými inovacemi to vše asi moc nesouvisí. Jak se totiž prý ukázalo, tabulky ovlivnila především cenová politika Intelu. Do určité doby Intel po uvedení nových čipů výrazně zlevňoval ty starší, zřejmě aby se ještě nějak prodávaly, cca od roku 2006 už ne. Intel ke své politice včetně její změny nejspíš měl nějaké racionální důvody – když ale vládní statistiky určitá čísla z tabulek mechanicky přebíraly, náhle se z toho dalo vyvodit zpomalení technologického růstu nebo i konkurenceschopnosti USA či celého západního světa.
Dalšími autory práce byli David M. Byrne (Federal Reserve Board) a Stephen D. Oliner (American Enterprise Institute a UCLA). Po identifikaci konkrétní cenové politiky vypracovali od toho „očištěnou“ metodiku. Ze studie pak vyplývá, že naopak ceny produktů pro koncové spotřebitele klesají pomaleji, než by vyplývalo ze samotného tempa inovací. A proč že to? Možná oficiální metodiky stanovování cen počítačů zase ovlivňuje nějaký jiný systematicky působící omyl („omyl“?).

Zdroj: ScienceDaily.com

Poznámky:
– Z nějakých dat se při snaze získat obecnější výsledky ovšem vycházet musí. Možná inspirace biologickou kladistikou: účelné je vzít co nejvíc cca náhodně sesbíraných dat.
– Na studii je zajímavý závěr „vše je v pořádku“, bez obvyklého alarmismu „je třeba dělat to a to“, který provází skoro všechna sdělení určená médiím. Nakonec (nadsázka) produktivita při zpracování pazourku též neklesá asi už 5 000 let a nevadí to. Čili i kdyby se pokles cen polovodičů nějak zasekl, nemusí to být jinak fatální; tedy samo o sobě, může to jistě též ilustrovat nějaký jiný problém.
– Obecně vzato se v podobných studiích exponenciální křivky a úspory z rozsahu střetávají se zákonem klesajících výnosů.

autor Pavel Houser