Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Středozemní moře bylo v antickém období protkáno hustou sítí obchodních tras a třeba v době římské republiky zde existovalo něco, co by šlo označit za volný trh. Přesto však antický obchod nevedl ke vzniku ničeho na způsob průmyslové revoluce. Jaké byly hlavní odlišnosti oproti rannému novověku?

Paul Johnson uvádí, že obchodní výměna probíhala často s věcmi, které se nakonec daly vyrábět i místně. Až na výjimky neexistoval trh s „vyspělými technologiemi“, které by bylo obtížné napodobit (po určitou dobu byly takovou výjimkou třeba technologie zpracování železa). Obchod s určitou komoditou vzkvétal proto jen tak dlouho, dokud se území nestalo v oblasti oleje, vína, soli či keramiky soběstačným. Trvalejší pak byly jen obchodní trasy s luxusním zbožím a surovinami.
Náklady na přepravu zboží byly kupodivu dosti vysoké; kromě krátkých období se ani římské říši nepodařilo ze Středozemního moře odstranit pirátství. Ještě mnohem větší náklady ale vyvstávaly, když bylo zboží přepravovat také po pevnině. Tyto náklady závisely hlavně na objemnosti zboží – dovoz koření, kosmetiky či hedvábí z východu byl mnohem levnější než římský vývoz keramiky a dalších řemeslnických výrobků. I proto státy z oblasti Středozemního moře vyvážely na východ stále častěji zlato a pouze tak dokázaly zachovávat vyrovnanou obchodní bilanci.
Financování námořního obchodu prostřednictvím úvěrů tehdy existovalo, stejně jako princip pojištění. Chyběla však idea nezávislého obchodního kapitálu, odděleného od majetku jedinců – například něco na způsob dnešních společností s ručením omezeným. Obchodní sdružení vznikala obvykle pouze pro jednotlivé projekty. A chyběl také provozní kapitál – starověké banky byly v porovnání s těmi dnešními malé, připomínaly spíše zastavárny. Lidé, kteří měli nejvíce peněz – vládci, vojevůdci, velcí vlastníci půdy, neměli ve zvyku investovat svůj kapitál do obchodních aktivit.
Prosperita Athén a Říma nezávisela totiž ani tak na obchodu, jako na přímém ovládání a okrádání provincií – a tím se asi nejvýrazněji lišila od pozdějšího impéria britského. Když už Řím neměl co dobývat (respektive by se to nevyplatilo), začal nevyhnutelný úpadek.

Zdroj: Paul Johnson: Nepřátele společnosti, Rozmluvy, Řevnice 1999 a další

autor Pavel Houser