Podobný jazyk (již zaniklý) byl zaznamenán také v Austrálii.
Pro „nemluvčího“ je údajně složité v těchto jazycích najít nějaké základní stavební prvky odpovídající hláskám nebo slabikám – zvuk spíše odpovídá celému slovu. Některé z jazyků jsou „mlaskavé“ částečně, třeba u jihoafrických Sanů. Jindy cvakavý jazyk existuje paralelně vedle „normálního“ (případ zaniklého australského jazyka damin, kdy mělo jít o jazyk iniciačních obřadů).
U lidé mluvících cvakavým jazykem hadzane (Tanzánie) se prokázalo, že mají větší „genetickou hloubku/pestrost“ než okolní populace. Což by mohlo nasvědčovat, že jde o velmi starou populaci (právě větší genetická pestrost v Africe svědčí pro teorii Out of Africa). Podobně se někdy spekuluje o tom, že i potomkem jakéhosi „praetnika“ jsou i jihoafričtí Sanové, ti ale geneticky s mluvčími hadzane nejsou nijak příbuzní.
Viz také: Koisané – původní etnikum?
Někteří antropologové uvažují, že by cvakavé a mlaskavé jazyky mohly být „prajazyky“, prvními mluvenými jazyky (následujícími třeba po období dorozumívání gesty), jde však pouze o spekulace. Samozřejmě mohly ale vznikat i později a nezávisle na sobě.
Mimochodem, tyto zvuky jsou prý vhodné pro dorozumívání v savaně, protože se více podobají přirozenému „šumu“, a neplaší tedy tak snadno zvěř.
Zdroj: František Koukolík: Lidství – neurální koreláty, Galén, Praha 2010
Poznámky:
– Viz ale např. pískavý jazyk berberských Guančů na Kanárských ostrovech. „Divné“ jazyky zřejmě prostě občas vznikají i z těch normálních.
– Záznam jazyka podobného typu z Austrálie – zvláštní (otázky spojené s osídlováním Austrálie).
– Vůbec otázka tajných jazyků. Jde o původně plnohodnotné jazyky, dejme tomu nějaké převzaté (asi jako dnes při určitých přiležitostech latina?)
– Celkově asi ja na místě skepse, že by výše uvedné případy mohly vypovídat např. o tom, jak naši předkové mluvili před např. 100 000 lety.
