Pojem flagelativní masáž se objevil v souvislosti s léčením sexuálních dysfunkcí v roce 1993. Akademik S. A. Derzinsky z Moskevského institutu pro lékařství a vědu publikoval článek "Flagelativní masáž", kde vysvětluje základy a zejména terapeutické účinky metody. Jen okrajově přitom zmínil vedlejší příznivý vliv na partie stižené celulitidou experimentální skupiny žen.
U některých dokonce po delší terapii celulitida zcela zmizela. Podle doplňujícího článku z roku 2000: "Rozšířené možnosti flagelativní masáže" se u pacientek, které se rozhodly metodu používat i v běžném životě, tvorba celulitidy zcela zastavila, některé subjektivně pozorovaly změnu k lepšímu v estetickém vzhledu příslušných partií. Jedná se zejména o hýždě a související oblast stehen.
Náš ústav se rozhodl provést vlastní nezávislé pozorování na skupince o třiceti pacientek. Dříve než bude popsán jeho průběh, patří se uvést několik bližší informace o použité metodě.
Při flagelativní masáži dochází k prudkému prokrvení vlivem střídavého působení flagelace (bičování), omývaní ledovou vodou a masáže pomocí dlaní. Při masáži jsou hýždě přikryty ve vodě namočeným silným ručníkem – jeho smysl je podle akademika Derzinskeho trojí: brání poranění kůže, zmírňuje pocit bolesti a rozkládá sílu úderu do větší plochy. Po přibližně minutové flagelaci masérka provádí třiceti sekundovou masáž ve formě promnutí a uvolnění přilehlých partií.
Pacientky podle něj snášely flagelativní masáže v délce od deseti do patnácti minut velice dobře, některé srovnávaly tuto s klasickou a ve většině případů se shodly, že tato masáž není o mnoho nepříjemnější. Pár výjimek považovalo dokonce flagelativní masáž za příjemnou.
Na tomto místě je potřeba podotknout, že samotná flagelativní masáž není založena na síle, ale hojnosti opakování. Provádět ji mohou i průměrné silné zdravotní sestry. Jako nástroj se skupině akademika Derzinského nejlépe osvědčil jezdecký bičík.
Náš ústav metodu převzal a upravil pro svoje záměry. Zatímco moskevská skupina si jako hlavní cíl stanovila léčbu sexuální dysfunkce, což znamená snahu o masivní prokrvení ženských pohlavních orgánů, náš ústav pro kosmetiku volil cestu, která je pro pacientky přijatelnější, na druhé straně znamená prokrvení jen svrchní části kůže stižené celulitidou.
Laicky řečeno jsme místo silného ručníku použili tenké mokré plátno a místo bičíku svazku tenkých pramenů kůže. Samotnou délku zákroku jsme prodloužili na třicet minut, přičemž flagelace se střídá s klasickou masáží v poměru jedna ku jedné.
Pro vlastní experiment se našlo třicet dobrovolnic trpící celulitidou v různém stadiu. Tyto jsme rozdělili na tři skupiny. Skupina A se po dobu jednoho měsíce snažila s celulitidou bojovat pravidelným cvičením v kombinaci s klasickou masáží, v rozsahu přibližně jedna hodina denně. Skupina B užívala běžný kosmetický preparát proti celulitidě ve formě masti, vtírané do postižených míst. Skupina C pravidelně každé ráno absolvovala flagelativní masáž v délce třiceti minut.
Výsledky byly vyhodnocovány jak průběžně, tak celkově. Prakticky žádné zlepšení jsme nepozorovali u skupiny B. Zde se potvrdil výchozí předpoklad, že pasivně přijímaný (tj. bez jakéhokoliv fyzického cvičení) chemický preparát je sám o sobě skoro neúčinný, je dokonce otázkou, zda má jakýkoliv jiný vliv než placebo efekt.
U skupiny A jsme zaznamenali u třech případů výrazné zlepšení, u dvou znatelné a pět pacientek subjektivně posuzovalo stav svých hýždí jako lepší, než byl na počátku testu.
Skupina C prokazovala výsledky zdaleka nejlepší. O objektivním zlepšení stavu hýždí a stehen se mohlo hovořit ve všech případech, u pěti se jednalo o změnu velmi výraznou, u třech pacientek došlo takřka k vymizení projevů celulitidy a jedna pacientka dokonce považovala subjektivně celulitidu za odstraněnou.
Námi upravená flagelativní masáž se každopádně při léčbě celulitidy osvědčila. V současnosti probíhá další studie, která by měla nezávisle potvrdit námi pozorované výsledky. Příslušný text bude zveřejněn i na tomto serveru hned, jakmile vyjde v odborném tisku.
