Student World

Jaroslav Petr píše kromě článků na Osla a do VTM také rubriku Fantastická věda v časopisu Ikarie. Následujíc dvě zajímavosti z únorového a březnového čísla.

Indiáni Pericue vyhynuli na západním pobřeží Severní Ameriky už někdy v 18. století. Zajímavé na jejich pozůstatcích je, že tvarem svých lebek tito lidé příliš neodpovídali okolním indiánským kmenům. Nyní se podařilo podobně "anomální" lebky údajně datovat do období před 12 700 lety, tedy ještě před Cloviskou kulturu. Není vůbec jasné, zda v té době byla Amerika osídlena předky současných Indiánů. Podle některých prozatím menšinových názorů (v článku je citována Silvie Gonzalesová z liverpoolské John Moors University) jsou lidé kmene Pericue potomky lidí, kteří připluli přes Tichý oceán – ostatně ještě v historické době byli krátce před svým vyhynutím na přímořské pobřeží silně vázáni a živili se především mořskými mušlemi. Pericue by mohli být příbuzní buď přímo Australanům, nebo Austronesanům. Jejich jazyk dnes pochopitelně analyzovat nelze (také kdoví, zda by v něm po tak dávných událostech zůstala nějaká stopa), existuje ale šance, že se z kostí podaří izolovat DNA.
Poznámky: Od Heyerdahla ale zřejmě k představě mořeplavby mezi Amerikou a Tichomořím existuje značná nedůvěra. Pokud by navíc jeden kmen dorazil do Ameriky před 12 000 lety, dalo by se předpokládat, že se v dalších vlnách přicházejících před Beringovu úžinu "rozpustí".

Druhá zajímavost: Vědci v americké Dartmouth College vyvinuli program, který by měl rozpoznávat individuální styl jednotlivých malířů. Funguje tedy trochu podobně jako analyzátory rukopisu, které dokáží rozhodnout otázku, kdo napsal určitý text. Program údajně pracuje tak, že obraz rozkládá na svislé, vodorovné a diagonální linie. Individuální rukopis se má poznat právě tímto poměrem, tedy zda malíř maluje spíše svisle nebo vodorovně, a spíše se sklonem vpravo či vlevo (opět obdoba sklonu písma v grafologii). Hany Farid, jeden z autorů programu, už svůj software zkoušel na řadě historických pláten. Tam, kde historikové pochybují o pravosti určité malby, dospěl program údajně ke stejnému závěru (respektive – určil například, že obraz X není dílem stejného člověka jako obraz Y, kde se o autorství nepochybuje). Zajímavé je, že některé obrazy se ukázaly být "nehomogenní". Výklad je takový, že například v renesanci se stávalo, že mistři nechávali určité části obrazu domalovávat svým žákům.
Poznámky: Zajímavé by bylo zjistit, na jaké úrovni vlastně program pracuje – zda skutečně rozpoznává pouze sklon čárek, a nebo zda se snaží identifikovat obecnější vzory? (A objekty jaké úrovně by vlastně měly být?)

autor Pavel Houser