Student World

Přinášíme výtah z článku, který vyšel v roce 2004 v časopisu BusinessWorld (dnes CIO-BusinessWorld)

Koncem 19. století, kdy v USA probíhalo sčítání obyvatelstva, se ukázalo, že dosavadní výpočetní postupy jsou zastaralé. Z tohoto důvodu byl vyhlášen konkurz, který měl přinést efektivnější metody. Konkurz vyhrál německý imigrant Herman Hollerith (1860-1929), který v roce 1890 představil výběrové komisi stroj ke čtení dat z děrovacích štítků.

Všechno začalo nenápadně. Hollerithův příbuzný, jenž pracoval v textilním průmyslu, ho informoval o novém tkalcovském stavu, který dokáže bezchybně utkat i nejsložitější vzory. Jednalo se o tzv. „žakárový stroj“, využívající řídícího mechanismu, který se skládal z listu papíru, do něhož byl vytlačen děrovaný vzor. Přitlačením háčku z pružinového drátu na papír prošel háček skrz dírku a nadzvedl požadované vlákno, čímž došlo k automatizaci procesu tkaní i těch nejsložitějších vzorů. Mimochodem – právě tento princip zaujal již na počátku 19. století i britského matematika Charlese Babbagea, jehož „počítače“ poháněné párou ovšem zůstaly pouhými prototypy.

Hollerith princip děrných štítků upravil tak, že využil papírových štítků o velikosti dolarové bankovky, neboť stroje na třídění těchto bankovek již existovaly. Zkonstruoval třídicí systém, který dokázal vysokou rychlostí porovnávat veškerá data. S několika společníky pak v roce 1896 založil společnost Tabulating Machine Company. Firma později fúzovala s dvěma dalšími podniky a dostala název Computing-Tabulating-Recording Corporation (CTR). Kromě úspěšných elektrických strojů využívajících k třídění dat děrných štítků se zabývala prodejem obchodních vah a součástek do domácích přístrojů. Společnost sídlila v New Yorku, ale měla řadu poboček jak ve Spojených státech a Kanadě, tak později i v Evropě, Jižní Americe a Asii. Úspěšný obchodní rozvoj byl především dílem Thomase J. Watsona Sr. (1874-1956), který se stal jejím prezidentem. Pod jeho taktovkou pak byla v roce 1924 přejmenována na International Business Machines.

Za určitý zlom ve vývoji IBM lze považovat období druhé světové války. Thomas Watson dal veškeré zařízení k dispozici vládě USA, přičemž výrobní program byl upraven a v továrnách se vyráběly např. součástky k automatickým zbraním. Důležitější je ale skutečnost, že válečná léta obrátila pozornost firmy k novým technologiím. Na světě již tehdy byly první elektronické počítače a manažerům IBM začínalo být jasné, jakými cestami se bude ubírat poválečný vývoj.

Svět prvních počítačů

V roce 1944, po 6 letech spolupráce s Harvardskou univerzitou, byl přestaven první automatický sekvenčně řízený počítač MARK 1. Stroj byl dlouhý více než 10 metrů, 2,6 metru široký a vážil 5 tun. Protože počítač ještě neobsahoval elektronky, byl nesmírně pomalý. Jeho konstrukci vedl Howard Aiken (1900-1973), který přitom podle vlastních slov vycházel z myšlenek Charlese Babbageho. MARK 1 nadělal při výpočtech mnoho hluku a den co den bylo k jeho chlazení potřeba dodávat několik tun ledu. Dnešní počítač připomínal jen vzdáleně, neboť neměl ještě vnitřní paměť. I tak ale MARK 1 představuje jeden z mezníků ve vývoji výpočetních systémů.

V polovině 40. let nastoupil do čela společnosti Thomas J. Watson Jr. (1914-1993), pod jehož vedením se firma plně soustředila na tehdy ještě nejistou oblast elektronických počítačů. S jeho jménem je spjat zejména vývoj počítačů druhé a třetí generace, kdy klasické děrnoštítkové zařízení bylo rychle vystřídáno novějšími technologiemi. Jakýsi přechod mezi štítkem a pamětí přestavoval model IBM 604 – šlo sice ještě o děrnoštítkový tabelátor, ale již plně postavený na elektronkách.

Za první skutečný počítač společnosti je považován IBM 701, který sestrojili vědci a inženýři na počátku 50. let. Byl označován také jako „Defence Calculator“, neboť firma jej prezentovala jako přínos k obraně USA v době korejské války. Díky vakuovým elektronkám, jež nahradily elektromechanické spínače, byl výrazně rychlejší: Dokázal provést 17 tisíc operací za sekundu. Využíval již vnitřní paměť; jako vnější paměť sloužila magnetická páska.

Elektronky samozřejmě nebyly základem počítačů pro všechny časy. Již koncem desetiletí, v roce 1959, je vystřídaly tranzistory. IBM 7090 byl jedním z prvních plně tranzistorových počítačů; vojenské letectvo jej využívalo pro spuštění systému balistických střel časného varování. Byl ale také využit pro řízení kosmických letů programu Mercury a Gemini. Modernizovaná verze IBM 7094 sloužila pro vědecké účely. Jednou z významných inovací, jimiž se IBM zapsala do dějin informačních technologií, byl i vývoj magnetických diskových pamětí (poprvé v IBM RAMAC 350). Ani vývoj softwarového vybavení nezůstával pozadu. V roce 1957 představila společnost programovací jazyk Fortran (Formula Transtation), který se stal nejpoužívanějším nástrojem pro numerické a vědecké aplikace. Následovaly další programovací jazyky, z nichž širokého uplatnění našel Cobol (Common Business Oriented Language, 1958), určený pro oblast obchodu a zpracování dat.

V 60. letech se špičkový výzkum IBM soustředil i na konstrukci výkonných superpočítačů. Prvním byl „Stretch“ z roku 1961, zabírající plochu 225 metrů čtverečních a vážící 31 tun. Vyrobilo se sedm kusů, které byly používány v armádě a atomovém průmyslu. Revoluční změnu představoval IBM System/360.

… Další dějiny výpočetní techniky a IBM, zejména zrod éry PC, jsou dnes již relativně známé.

autor Jan Kapoun