Student World

Svět vnímáme a strukturujeme zčásti i díky filtru vlastního jazyka. Zastánci tohoto pohledu (který v extrémnější podobě může dokonce i tvrdit, že žádný objektivní svět sám pro sebe neexistuje) uvádějí jako oblíbené příklady různou slovní zásobu v různých jazycích. Tím je podle nich nastavena různá škála citlivosti mluvčích k určitým jevům.

V této souvislosti je např. často uváděno, že Eskymáci mají tisíce výrazů pro sníh. Na tomto faktu je zčásti postavena dokonce i kniha Patrika Hoega "Cit slečny Smily pro sníh" (vyšlo i v češtině).
Bizarní je, že se zřejmě jedná o pouhou legendu, která:
– se hodí jazykovým či kulturním relativistům na podporu jejich teorií
– konec konců je i naprosto logická a zřejmě ji všichni odkýváme bez protestů i tehdy, pokud nejsme jazykoví relativisté

Mem se díky tomu rychle šíří. Lidé, kteří skutečně žili mezi Eskymáky (antropoložka Laura Martinová, lingvista G. K. Pulum…), však legendu demaskují. Eskymáci nerozlišují tisíce výrazů pro sníh. Příslušní vědci přitom uvádějí, že je velmi překvapuje reakce, která po jejich veřejných vystoupení následuje – nepravdivé tvrzení se stejně všude omílá stále znovu.
Naproti tomu je (zřejmě :-)) faktem, že bolivijští Aymarové měli obrovské množství výrazů pro různé odrůdy brambor. Totéž platí pro varianty rýže ve východní Asii. Dalo by se z toho vyvodit, že větší rozlišovací schopnost se zřejmě týká spíše různých kulturních artefaktů a věcí, s nimž lidé nějakým aktivním způsobem manipulují – což arktický sníh zřejmě není. Nicméně je fakt, že pobřežní národy mají mnohem větší slovní zásobu pro různé typy větrů než čeština – Vítr přitom zřetelně kulturním artefaktem není.
Takže by asi skutečně bylo logické, aby Eskymáci rozlišovali tisíce výrazů pro sníh. Až na to, že to není pravda.

(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002,
http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1)

autor Pavel Houser