V řadě učebnic "Na dlani" olomouckého nakladatelství Rubico vyšla těsně před vánoci další kniha z této série, Estetika. Je asi jedinou porevoluční učebnicí estetiky, která nabízí jak úvod do dané problematiky, tak historii celé disciplíny.
Prvním oddílem knihy jsou vybraná témata současné estetiky, mezi nimiž můžeme nalézt např. kapitoly jako Estetika a umění, Estetika a etika, ale i Přírodní vědy a estetika či estetika a masová média. Pedagogové jistě uvítají i téma estetické výchovy.
Nejrozsáhlejší část knihy je věnována dějinám estetiky od antiky přes Kanta a Hegela po feministickou a postmoderní estetiku, kde jsou přehledně a stručně zpracovány základní historické etapy disciplíny a významní myslitelé, nalezneme zde i některé estetické preference daných období
Historický přehled pak uzavírá vývoj estetiky v českých zemích, kde do něj zasáhly takové osobnosti jako Palacký, Tyrš či Mukařovský. Na rozdíl od světových proudů dvacátého století již zde není podrobně zmapován vývoj disciplíny v Čechách druhé poloviny dvacátého století – ale alespoň se dozvíme pár jmen a to, že jediná katedra estetiky se nachází v Praze.
Estetiku na dlani pak uzavírá heslář nejdůležitějších estetických pojmů a konceptů, jako jsou estetická distance, percepce, artefakt, estetická funkce a hodnota či vznešeno a krása.
Přestože jednotlivé pasáže knihy psalo šest různých autorů (ač obálka knihy uvádí jen dva), texty do sebe zapadají a navzájem si odpovídají, jazyk je celkem srozumitelný a nepřetížený přemírou cizích slov.
Určité rozpaky však budí míra práce tiskařského šotka, jehož vrcholným dílem je i záhadně umístěný latinský text na půlce tiskové strany v závěru kapitoly o středověku. Čtenář neznalý latiny se nedoví, zda je to nějaké dílo středověkého estetika, středověké umělecké dílo či prostá výplň prázdného místa.
Poznámka Pavel Houser:
V knize najdeme i dost překlepů, některé části jsou značně tezovité, rovněž didaktičnost knihy je místy na pováženou (takže se nám zde coby moudro vysvětlují takové banality, jako že šampaňské nemáme pít z plastových kelímků; to má pak člověk leda tak chuť to začít dělat). Taktéž důraz na postmodernu asi neudělá radost lidem, kteří příslušné myšlenkové koncepty nemají ve zvláštní oblibě. Navíc, kdo se nějakým tématem zabývá podrobněji, zjistí, že učebnice estetiky často popisuje věci podle toho, "co se o nich tak běžně ví" (novoplatonismus například netvrdil nic o emanacích apod.).
Z hlediska Science Worldu je zajímavá především kapitola o souvislosti estetiky a přírodních věd, bohužel je však tato část omezena pouze na biologii. Krásu matematiky zde tedy nenajdeme. Pojednání Karla Stibrala o estetice živé přírody jsme také na Science Worldu již publikovali samostatně.
Ale každopádně nelze popřít, že mezi učebnice estetiky na výběr prostě nemáme a řada zajímavých informací se v knize najít dá. Tudíž mé celkové hodnocení je spíše kladné.
B. Ptáčková, K. Stibral (a další čtyři na obálce neuvedení autoři): Estetika na dlani. Rubico, Olomouc 2002, http://www.rubico.cz.
