Po Féničanech nám zůstala nejen abeceda, základ prakticky všech dnes používaných hláskových písem od latinky po písmo tibetské, ale i geny.
Alespoň studie zveřejněná v American Journal of Human Genetics vede k závěru, že mezi obyvateli současného Středomoří má asi 1 muž ze 17 přímé fénické předky v mužské linii (tj. posuzováno podle chromozomu Y).
Chris Tyler-Smith, pracující pro Genographic Project (projekt genografické analýzy pod záštitou IBM a National Geographic) uvedl, že celý výzkum začal s tím, že o nějaké specifické „fénické DNA“ nebylo známo nic. Byly ale k dispozici informace o tom, kde Féničané ve starověku sídlili; kromě Libanonu například i v severní Africe, v Hispánii nebo na Sicílii.
Ukázalo se, že mezi oblastmi, které Féničané kolonizovali, a zbytkem Středomoří, existuje i genetický rozdíl. Na pozici 13 479 028, respektive M172 chromozomu Y má velká většina lidí „písmeno“ T. Potomkům Féničanů zřejmě odpovídá na této pozici varianta G. Zajímavé ovšem je, že když se provedla podrobnější analýza, ukázalo se, že tato varianta se ve větší míře vyskytuje i na Krétě a v menší i v pevninském Řecku nebo v Itálii a jižní Francii – což nejsou místa, která bychom přímo spojovali s fénickou kolonizací. Výsledkem studie je zjištění, že asi 6 % mužské populace současného Středomoří je v mužské linii potomky Féničanů.
Zdroj: Eurekalert
Poznámky:
– Na první pohled člověka napadne, že by to mohlo být i jinak, protože dotyčná místa, snad až na původní Fénícii, jsou i oblastmi řecké kolonizace. Nicméně v pevninském Řecku se tato mutace vyskytuje v malé míře (a nakonec výskyt Féničanů na řecké pevnině je i nějak v souladu s řeckou mytologií, zakladatel Théb Kadmos měl přijít ze Sidonu atd.).
– Nemohlo by jít i o nějakou obecnější „semitskou“ variantu navázanou na pozdější expanzi Arabů (také po určitou dobu ovládali Sicílii, jižní Itálii, sice ne pevninské Řecko, ale Krétu ano)? Lze předpokládat, že v rámci výzkumu byla nicméně tato možnost nějak ošetřena – je nasnadě.
– I tak to ale subjektivně zcela přesvědčivě nepůsobí, protože to celé působí trochu jako definice kruhem. Najdeme kus genetického kódu, který zčásti – ale ne přesně – odpovídá historickým záznamům o fénické kolonizaci, a prohlásíme ho za fénický.
Viz také:
Féničané: Abeceda, purpur, lidské oběti a otazníky
Jedna méně známá bilingva: Féničtina a chetitské hieroglyfy
Lidské oběti v Kartágu: Tanit místo Molocha
