Student World

Friedrich Nietzsche je z řady důvodů postavou na jedné straně populární, na druhé straně silně kontroverzní, podceňovanou či naopak přeceňovanou, nejčastěji pak nepochopenou. Jeden z možných pohledů na život i názory německého filosofa přináší kniha nazvaná prostě "Nietzsche", kterou ve své “komiksové” řadě vydalo nakladatelství Portál.

Komiksová forma se přitom jeví poměrně odpovídající životu i stylu německého filosofa, který se sám vyjadřoval spíše úsečnými metaforami a zkratkami než prostřednictvím systematicky stavěných textů. Čtenář však i přes tuto torzovitost získá základní představu o tom, “co je co” v Nietzschově světě.
Několik příkladů: Jak to bylo s ideou nadčlověka? Co se vlastně praví ve Zrození tragédie (mimochodem – na rozdíl od spíše odmítané filosofie je přitom těžko zpochybnitelný přínos této knihy moderní estetice – někdy se uvádí, že Nietzsche je přeceňovaný filosof a nedoceněný psycholog a estetik, přičemž osobně s tímto názorem dosti souhlasím), co v Zarathustrovi, co v Antikristovi? Co se myslí slavnou větou o tom, že Bůh je mrtev?
Protože jde o životopis, soustředí se kniha nejen na filosofii, ale i na život jejího tvůrce. Byl Nietzsche homosexuál? Trpěl pohlavní chorobou? Co se vlastně stalo mezi ním a Wagnerem? Jak se liší jeho učení od Shopenhauerova (lehce úsměvná perlička – Nietzsche, zmítající se mezi depresemi a zhrouceními, pokládal své učení především za radostnější)? Jak to bylo s koncem Nietzscheho života, opravdu zešílel, když viděl někoho tlouct koně? Nebo své šílenství pouze předstíral?

Na Nietzscheho a bizarnosti s ním spojené můžeme v diskusích či odkazech a odvolávkách narazit poměrně často, proto se hodí zjistit, co je faktem, co zveličením a co spíše posmrtnou legendarizací.

Dopředu je třeba říci, že Nietzscheho názory jsou velmi kritické vzhledem ke křesťanství, to však na druhou stranu neznamená, že musí nutně potěšit všechny jeho odpůrce. Nietzsche totiž spolu s křesťanstvím zavrhuje řeckou filosofii od Sokrata (zejména mu v žaludku leží Platón, který mu prakticky splývá s křesťanstvím – takový postoj potěší jen málokterého antikofila) a vlastně veškeré metafyzické systémy. Je hyperkritický i vůči moderní vědě (neuznává darwinovské evoluční teorie), politické levici, socialismu demokracii a nakonec i k těm, jichž si v určitých etapách svého života vážil – tedy k Shopenhauerovi a Richardu Wagnerovi.
O schopnosti tohoto filosofa urazit jednou větou co největší množství lidí svědčí například jeho (v knize ovšem raději necitovaný) výrok “Horší než německý antisemita je snad už jen polský Žid”. Nebo ještě jinak řečeno – nejsem si zdaleka jist, že bych právě s tímto myslitelem chtěl chodit na pivo :-).
Určitého respektu se v jeho myšlení dostává pouze presokratikům (a i zde je otázkou, nakolik se jedná o Nietzscheho projekce podobně jako u Zarathustry a nakolik má vůbec přístup k počátkům řeckého myšlení jako takového – viz značné dezintepretace buddhismu a indických upanišad právě u Nietscheho a Shopenhauera, oba si často ohýbají cizí názory podle vlastního přání – totéž se pak děje i s názory jich samých).

Autoři knihy upozorňují na to, že vzhledem ke způsobu, jimž se Nietzsche vyjadřoval, jeho texty vysloveně svádějí k nepochopení a dezintepretacím. Sami se však v závěru dopouští něčeho trochu podobného a snaží se autorovi za každou cenu přiřadit nálepku vyhovující zásadám současné politické korektnosti. Přece nemohl být antisemitou! (podobný výklad se nachází i u komiksového životopisu C. G. Junga – že by to byla povinná douška, bez níž je myslitel neúplný?)
Ve skutečnosti nevíme, jak by se Nietzsche postavil k národně socialistickému hnutí (viz případ Heidegger). Těžko říct, zda by opravdu patřil k odpůrcům klonování, genetiky, kvantové fyziky či jaderného výzkumu. Je také složité, zda by byl skutečně nadšen z Heideggera či různých postmoderních derridovských dekonstrukcí – podle mého názoru by spíše postmodernu zavrhl jako vrchol dekadence, byť by se snad s postmoderním přístupem shodl na averzi k velkým myšlenkovým systémům. Do knihy se tak každopádně zanáší něco, co s Nietzschem úplně nesouvisí a co je spíše vyjádřením postojů autorů.

Co se týče vtipnosti textu i ilustrací, kniha poněkud zaostává za Jungem, kterým nakladatelství Portál komiksovou řadu odstartovalo. Autorům publikace schází trochu větší míra nadhledu a humoru, ilustrace jsou mnohdy záměrně provokativní, ale tak trochu bez vnitřní jiskry. Zatímco komiksový Jung je ovšem především četbou pro fajnšmekry, kteří si vychutnají jemné “vychytávky”, Nietzsche zase lépe plní záměr celé edice, to jest nenásilně představovat jednotlivé osobnosti těm čtenářům, kteří o tématu zatím mnoho nevědí.
O Nietzschem, jeho životě i názorech koluje celá řada aneknotických zkratek a německý filosof je dosti oblíbeným konverzačním tématem. Komiksová kniha je pro zájemce vhodným úvodem, protože minimálně uvede do vztahu základní nietschovské pojmy. Pouze závěr knihy a spíše osobní interpretace, výklady či výpady autorů doporučuji nebrat zbytečně vážně.

(Laurence Gane, Kitty Chanová: Nietzsche, Portál, Praha, 2001, 177 stran, 197 Kč, podrobnosti a on-line nakup http://www.portal.cz)

autor Pavel Houser