Gen štěstí řídí metabolismus serotoninu
Člověk |
Málokoho asi překvapí, že míra spokojenosti souvisí s tím, jak nám v mozku kolují různé neurotransmitery typu serotoninu – ostatně na tomto základě fungují i moderní antidepresiva. No a divné není ani to, že metabolismus serotoninu je nějak dán geneticky.
Sdílet
Výsledkem je, že můžeme hovořit o genu „pro štěstí“ (tedy pro pocit štěstí, nikoliv nějaké objektivní „šťastné náhody“).
Průzkum mezi asi 2 500 americkými adolescenty ukázal, že pocit štěstí koresponduje především s variantou určitého genu. Vazba zde byla přitom mnohem těsnější než vztah mezi štěstím a bohatstvím, eventuálně štěstím a atraktivitou vzhledu.
Šťastní lidé měli většinou dlouhou variantu genu 5-HTTLPR. Tento gen kóduje protein sloužící jako přenašeč serotoninu. Dlouhá varianta genu umožňuje rychlejší recyklaci serotoninu. Nejlépe se pak přirozeně dařilo lidem se dvěma dlouhými kopiemi a nejmenší spokojenost se životem vykazovali nešťastníci se dvěma kopiemi krátkými.
Lze předpokládat, že podobně působících genů se brzy podaří objevit ještě mnohem víc.
Výzkum vedl Jan-Emmanuel De Neve z London School of Economics. Samozřejmě k výsledkům povinně dodává (aby snad nebyl obviněn z genetického determinismu), že na pocitu štěstí se podílejí i jiné vlivy. Nakonec před tím, že nás určité události mohou emočně negativně zasáhnout, geneticky chráněni opravdu nejsme.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Připustit si, že štěstí je chemie, ovšem přirozeně naráží na odpor všemožných loby – profesionálních pomahačů, sociálních reformátorů, náboženských kazatelů a jistě i celé řady dalších skupin…
– Samozřejmě, že varianty genu jsou dědičné, podobně ovšem jako bohatství a atraktivita. Existují ale postupy, jak to rozlišit (adoptované děti, sourozenci v tomto ohledu geneticky odlišní…)
Další články z rubriky
Související články
Tagy
mozek · neurotransmiter · serotonin · štěstí
Linkuj
| Jagg
| Delicious
| Facebook
| vybrali.sme.sk
Komentáře
14.06.2011, 09:12 mcaris
Chemie
Vycházím z předpokladu, že štěstí je chemie, stejně tak jako neštěstí. Záleží na tom, co si vybereme, co jsme si v životě naučili vybírat. V článku se píše o tom, že adoptované děti jsou geneticky odlišní. Ano, ale přece v závislosti na prostředí a stresu a různých jiných faktorech se geny a jejich funkce tak trochu mění. To znamená, že pokud jsou v rodině všichni šťastní a adoptují dítě, je velice vysoká pravděpodobnost, že to dítě zdědí stejně šťastné návyky, jaké zažívá v prostředí, kde bylo vychováváno.
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.