Student World

V 1.-2. století se s výjimkou vlády šílených císařů i zde prosadila určitá přiměřenost. Analýza 100 zápasů z 1. století vedla k závěru, že při nich zemřelo 19. lidí, poražený byl tedy obvykle ušetřen (do poměru je třeba započítat, že mohl zemřít v boji). Známe životopisy řady gladiátorů, kteří se nakonec probojovali až k propuštění a slávě, ačkoliv byli během své kariéry několikrát poraženi.

Od 3. století ovšem začal počet usmrcených opět narůstat a tento trend trval až do konce gladiátorských her (které sice přežily nástup křesťanství, nicméně byly v té době již v úpadku). Snad to dokládá vzrůstající brutalitu i uvnitř hranic římské říše, nastupující posun Říma ke státu orientálního typu?

Možná zde hrají roli i jiné faktory, například proměnlivé ceny otroků (v době rozkvětu a míru v 1.-2. století by logicky byly vyšší). Na druhé straně cena gladiátora asi stejně odpovídala především prostředkům investovaným do výcviku. Trvalo poměrně dlouho, než gladiátor nastoupil ke svému prvnímu souboji…

Gladiátoři vůbec v realitě fungovali jinak, než naznačují hollywoodské filmy i všeobecné představy. Níže uvedený zdroj uvádí na pravou míru několik mýtů:

– Není pravda, že všichni gladiátoři byli otroci, váleční zajatci nebo odsouzení zločinci. Gladiátory se stávali i svobodní občané, kteří tak chtěli získat finanční prostředky nebo si zlepšit sociální statut (po několika vítězstvích apod.). Takové pak nikdo nehlídal, nevodili je v řetězech atd.

– Gladiátorské hry nevznikly z etruských pohřebních ritů (tohle autor bohužel podrobněji nerozvádí).

– Gladiátoři při příchodu do arény obvykle nezdravili známým Morituri te salutant.

– Mimochodem, autor uvádí, že po potlačení Spartakova povstání dostali zajatí vzbouřenci na výběr – ukřižování nebo návrat do arény. Ti, kdo byli ukřižováni mezi Capuou a Římem, zvolili první možnost. (To se zdá ale být stěží uvěřitelné.)

– Jeden z organizátorů nosil rozžhavenou tyč – to aby se smrt v aréně nedala předstírat.

Co vlastně ke gladiátorským hrám motivovalo, kromě obyčejné krvežíznivost davu a politiků, kteří si chtěli koupit jeho sympatie? Pokud v arénách umírali zajatci, podle Římanů se tím i poražení barbaři dokázali ve chvíli smrti vzepnout k něčemu vznešenému – což ukazovalo, o kolik vznešenější je vítězný Řím. Někteří antičtí autoři uvádějí jako cíl těchto her i zocelení přihlížejících (tj. cílem by nebylo, aby se jim to líbilo, ale aby chladně dokázali hledět i na to, co se jim třeba nelíbí – tahle motivace mezi diváky ovšem asi nepřevládala).

Zdroj: Stephen Wisdom: Gladiátoři, Computer Press, Brno 2008

Gladiátoři na Wikipedia.cz. Zde se mimochodem uvádí, že od určité doby mezi gladiátory přímo převládali svobodní občané.

Obrázek: autor Pollice Verso, 1872, výřez zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

autor Pavel Houser