Pomineme tehdejší politický vývoj a soustředíme se na čistě vojenské aspekty.
Normané (Vikingové mluvící ovšem již francouzsky) v bitvě triumfovali nad Anglosasy, kteří ovšem zase do své vojenské strategie též přidali řadu prvků vikinských (hlavně dánských). Zatímco Kresčak znamenal triumf pěchoty nad těžkou středověkou jízdou, u Hastingsu šlo naopak do značné míry o vítězství těžkých rytířů nad pěšáky.
Viz také: Křeščak a konec středověkých rytířů
Na straně Viléma Dobyvatele bojovalo asi 7 500 těžkooděných jezdců, pěšáků, střelců z kuší a luků. Proti nim stáli pouze pěšáci. Luky Angličané v té době prakticky nepoužívali (z tohoto hlediska se Kresčak nedá chápat jako odplata Angličanů za Hastings, v Anglii v té době vládli normanští králové a pozdější anglická vojenská taktika byla směsicí anglosaské a francouzské-normanské). Jejich pěchota (asi 8 000 mužů) byla vyzbrojena štíty, které vojáci při úvodní lukostřelbě srazili k sobě, jinak však používali oproti normanské pěchotě (o rytířích nemluvě) mnohem méně ochranné zbroje. Normanští jezdi měli kroužkové košile a podobně byla vybavena i většina jejich pěchoty. Zatímco Normané měli profesionální armádu, v anglických řadách byla zahrnuta i domobrana. Hlavní normanskou zbraní byl meč, Angličané se oháněli i těžkými sekerami (snad opět vliv Vikingů?).
Pro Normany tedy hovořila větší vojenská zkušenost, nasazení jízdy, lepší zbroj i střelné zbraně. Když toto uvážíme, bitva by měla být jednoznačnou záležitostí. Ve skutečnosti tomu ale bylo jinak. Angličané měli ovšem mírnou početní převahu a také zaujali výhodnější pozici na lehce stoupajícím svahu, který uzavíral údolí. Normanům nezbývalo než útočit do kopce.
Úvodní ostřelování anglických pozic nemělo větší efekt, protože pěchota srazila štíty k sobě a vytvořila ochrannou hradbu. Lukostřelcům pak došly šípy (pokud střílely obě strany, sbíraly se šípy protivníka a mohly se použít, to ale v tomto případě odpadlo). Těžká jízda i pěchota pak útočila opakovaně proti anglickým pozicím, sevřený šik ale odolával.
Normanská jízda a pěchota byla opakovaně odrážena po celý den. Angličané se ovšem několikrát dali do jejího pronásledování a byli pak francouzskými jezdci obkličováni a pobíjeni. Některé francouzské ústupy až útěky byly zřejmě „skutečné“, jiné předstírané. Nicméně šik kolem krále Harolda stále stál pevně. Rozhodnutí přišlo až po celodenní bitvě. Při pronásledováních Francouzů hynuli ti zkušenější vojáci (mj. i dva Haroldovi bratři) a do boje postupně zasahovala domobrana složená ze sedláků. K večeru se pak proti těmto nekvalitním obráncům podařilo „falangu“ prolomit, Harold padl (zřejmě zasažen šípem) a bitva byla rozhodnuta.
Zdá se však, že kdyby Angličané byli disciplinovanější a nepouštěli se do pronásledování Francouzů, mohli své pozice udržet. Výsledek války by byl pak asi opačný, protože se bojovalo na anglickém území a Haroldovi stále přicházely posily, naopak Normané už pociťovali mj. i nedostatek potravin…
Mimochodem, v té době se prý ještě nepoužívaly erby.
Zdroj: Christopher Gravett: Hastinngs 1066 – pád anglosaské Anglie, Grada 2008
