Heuristika dostupnosti a její problémy

Člověk | 30.09.2004

Heuristiky jsou různé zkratky, spíše intuitivní strategie, jak se dostat k řešení nějakého problému rychleji než standardními prostředky. Jedna z metod, tzv. heuristika dostupnosti, je přitom zdrojem častých omylů - jejich příčinou je fakt, že příliš upřednostňujeme informace, na které je snadné si vzpomenout.

Sdílet

Heuristiky jsou různé zkratky, spíše intuitivní strategie, jak se dostat k řešení nějakého problému rychleji než standardními prostředky. Jedna z metod, tzv. heuristika dostupnosti, je přitom zdrojem častých omylů – jejich příčinou je fakt, že příliš upřednostňujeme informace, na které je snadné si vzpomenout.

Sternberg uvádí jako příklad takové chyby v uvažování odpověď na otázku, zda více anglických slov začíná na "r" nebo obsahuje "r" na třetí pozici. Jednodušší je vzpomenout si na slova, které na nějaké písmeno začínají, než analyzovat pozice uprostřed slova. Správní odpověď je opačná.
Míru "vzpomínky" lze použít, pokud před sebou máme úlohu stejných kategorií. Jestliže by otázka zněla "začíná více slov na R nebo na V", je heuristika dostupnosti v pořádku (pokud jsme třeba náhodou nesestavovali nějaká slovníková hesla s písmenem V). Zde tomu tak ale není. Zkreslení se dostaví, protože jde o zcela různé úlohy.
Podobně třeba otázku, zda za rok zemře více lidí na infarkt, nebo vyhasne hvězd v mlhovině Andromeda, nelze řešit na základě informací, které se nám vybaví jako první.
Uvedené příklady jsou elementární, ale méně zřetelných omylů se všichni dopouštíme denně.

(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002, podrobnosti o knize viz http://obchod.portal.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1))

Poznámka mimochodem: Setkal jsem se během jednoho přijímacího pohovoru s psychologickými testy, které byly založené právě na porovnávání neporovnatelných věcí (ve stylu "Raději byste skákal po jedná noze nahý na mrazu, nebo vlekl svoji babičku kanálem plným krys?"). Test byl velmi dlouhý a jeho cílem údajně bylo zjistit, zda uchazeči myslí konzistentně.
Otázka číslo 100 třeba srovnávala "raději A nebo B", otázka 300 "raději B než C" a pod číslem 600 se skrývalo "C, nebo A?". Nezáleželo údajně na tom, jaký žebříček bude sestaven, ale čistě na tom, zda bude konzistentní – pokud se naopak nejednalo o personalistický trik, který měl lidi přimět k upřímnosti u toho mála otázek, na kterých skutečně záleželo :-).
Máte někdo s tímto druhem testů své zkušenosti?

autor Pavel Houser