Student World

Okolo roku 1700 se objevily první opravdové manžetové knoflíčky. Byly rovněž bohatě zdobené, velice dekorativní, vyráběné ze zlata nebo stříbra, osazené drahými kameny nebo diamanty a velmi drahé a luxusní. V té době se jednalo o extravaganci, která byla vyhrazená jen nemnohým z nejvyšších vrstev společnosti.

S průmyslovou revolucí přišlo od počátku 18. století i zásadní rozšíření manžetových knoflíčků mezi střední vrstvy obyvatelstva, které bylo umožněno masovou produkcí, pokrokem v metalurgii a novými výrobními postupy ve smaltování. Střední třída si nemohla dovolit knoflíčky ze zlata nebo stříbra, a proto si oblíbila knoflíčky pozlacené či lesklé pokovené a místo drahých kamenů s oblibou nosila na manžetových knoflíčcích repliky ze skla či smaltu.

Okolo roku 1840 se objevily první košile s tzv. francouzskými manžetami, tedy s manžetami, které se přehýbají a následně spínají manžetovými knoflíčky – tak, jak se vyrábějí dodnes, o čemž svědčí i pasáž z románu Hrabě Monte Christo Alexandra Dumase st., popisující oblečení prokurátora de Villefort. Tyto košile se rychle rozšířily po Evropě i do zámoří a automaticky zvýšily poptávku po manžetových knoflíčcích. Okolo roku 1880 si Američan George Krementz nechal patentovat specializovaný stroj na masovou výrobu manžetových knoflíčků, který konstrukčně vycházel ze stroje na výrobu střel, používaných za občanské války. Od té doby se manžetové knoflíčky staly velmi rozšířeným propagačním artiklem a prakticky každá americká firma je rozdávala svým zákazníkům. I ruská carevna Maria Fjodorovna často a s oblibou dávala jako projev velké přízně manžetové knoflíčky od svého dvorního klenotníka Fabergého. Slavné klenotnické firmy – Cartier, Tiffany, Fabergé, Montblans nebo Korloff – navrhovaly a vyráběly pozoruhodné a dodnes vyhledávané manžetové knoflíčky pro své movité zákazníky.

Asi největší rozmach zaznamenaly manžetové knoflíčky od 20. let do začátku 60. let 20. století. Košile na manžetové knoflíčky byly na vrcholu a např. produkce jediného výrobce – americké společnosti Swank Inc. – dosahovala astronomických 12 milionů párů za rok.

Manžeta vs. přišitý knoflík

Od šedesátých let 20. století počíná krize manžetových knoflíčků. Souvisí s celkovým uvolněním a zjednodušením pánského oblečení, kdy košile na manžetové knoflíčky byly téměř úplně nahrazeny košilemi se zapínáním manžety na jeden, dva nebo tři knoflíčky, přišité přímo ke košili. Košile na manžetové knoflíčky – a tedy i samotné manžetové knoflíčky – ale zůstaly i v tomto kritickém období nedílnou součástí pánského formálního oblečení, a pomohly tak k zachování kontinuity i rozumných výrobních sérií, které udržely aspoň základní výrobu i výrobní know-how (např. výše zmiňovaná společnost Swank vyráběla v této době okolo 200 000 párů za rok).

V posledních několika letech je zcela zřetelný postupný návrat košilí na manžetové knoflíčky zpět do běžné pánské garderoby. Co je na této renesanci pozoruhodné, je to, že se mění i dříve ustálená pravidla nošení manžetových knoflíčků. V 50. letech 20. století by bylo téměř nemyslitelné, aby muž nosil košili s manžetovými knoflíčky bez kravaty a oblekového saka, ale dnes je to nejen možné, ale i atraktivní. Podobně se dnes manžetové knoflíčky rozšiřují i na dámské halenky a přestávají tedy být módním doplňkem vyhrazeným jen mužům.

Připraveno ve spolupráci s www.sekora.cz.

autor