Student World

Hillmanova práce využívá především řecké mytologie. Hádés není Gaia, podsvětní říše se nachází hluboko pod zemí ve fyzickém slova smyslu. Podsvětí je skutečnou hlubinou, místem temným a pro jeho popis se dobře hodí citáty třeba z Herakleitových zlomků. Představu, že by vegetační cykly byly nějakou zárukou zmrtvýchvstání a že by tedy třeba pohřeb do země mohl být chápán jako nový začátek, Hillman zásadně odmítá. Nejsme obilí, abychom se po zasetí znovu rodili.
Podsvětí není tedy pro Hillmana místem nějakých časových smyček, jde naopak o krajinu, kde neplyne čas. Podsvětí není živočišné a tělesné, naopak různé kulty Země-Gaie jsou spíše obdobou vulgárního materialismu. Vegetační cykly souvisí s představou plodnosti tělesné sexuality, ta však v podsvětí na této úrovni schází. V Hádově říši je duch svlečen z těla, chybí zde hmota a duše je oblečena pouze do nemateriálních obrazů (eidolon). Právě tyto sny a obrazy jsou její potravou po smrti i během bdělého života.
Osobně musím říci, že je mi Hillmanovo pojetí s jeho důrazem na "zkušenost podsvětí" dosti sympatické, především proto, že se neuchyluje k různým banálním poučkám, které často doprovázejí teorie typu Gaia. Hádés je v jeho pojetí Bohem chladným, nadaným úžasnou střízlivou inteligencí. Právě jeho dimenzi bytí bychom podle Hillmana měli integrovat do své psychické zkušenosti. Podsvětí přitom není stav, který se dostaví po fyzické smrti, ale spíše neustálá zkušenost duše, hlubina, ve které mají původ sny.
Ale pozor. Integrace zkušenosti podsvětí se příliš nekryje třeba s představami jungovského sjednocení. Nejde ani o to, že by se nám sny a podsvětí snažily něco sdělovat. V tomto smyslu je podle Hillmana zásadně chybná třeba snaha vykládat sny ve stylu "tím a tím snem má být řečeno/symbolizováno, že je třeba se chovat tak a tak".
Na rozdíl od Freuda či Junga nejsou pro Hillmana sny žádným poselstvím bdělému světu ani reakcí na každodenní události, ale spíše obrazem vzešlým z nehybné hlubiny, která se o "nadsvětní život" nijak nezajímá. Sny nechtějí nic sdělovat, nejsou symbolem ničeho jiného kromě sebe samých, tedy kromě obrazů. Jde nicméně o obrazy, které vyživují naši duši.