Tým z Dana Farber Cancer Institute v Bostonu analyzoval účinky hormonu (proteinu) PGC1 alfa u myší. Dosud se speciálně touto látkou údajně nikdo moc nezabýval, protože bývá součástí komplexnější molekuly.
Hormon PGC1 alfa se určitě vyskytuje u myší i u člověka. U obou druhů se jeho koncentrace zvyšuje po fyzické námaze. Hormon pak transformuje tuky – má měnit „bílý“ tuk na „hnědý“ a „modrý“, který se pak spaluje. Hormon vědci nyní pojmenovali irisin, podle řecké bohyně Iris.
U myší k žádoucí přeměně tuku stačí hormon dodat zvenku (konkrétně se to dělalo genetickou modifikací, kdy se zvyšovala aktivita genu, podle něhož se irisin syntetizuje), žádné cvičení ani pobíhání v bludišti není nutné. Skupina myší se zvýšenou koncentrací hormonu netloustla ani při tučné stravě. Kdyby to tak bylo i u člověka, nabízelo by to mj. příležitost pro bezpracnou léčbu obezity i diabetu 2. typu. Jeden ze snů většiny lidí vyspělého světa by mohl být splněn.
Nejistý zatím je evoluční význam hormonu. Proč by měl existovat mechanismus usnadňující odbourávání tukových buněk? Zvířata v přírodě ani naši předkové nemuseli bojovat se strašákem obezity. Možná šlo o zahřívání organismu. Irisin totiž mj. pomáhá, aby se zimomřivý jedinec více zahřál při poskakování apod.
Zdroj: New Scientist
