Student World

V této souvislosti se často uvádí open source software, to je ovšem dost specifický případ (mj. protože existuje vedle produktů chráněných). Za pozornost podle Sprigmana stojí např. i móda nebo gastronomie. Módní návrhy ani recepty nejsou chráněny autorským právem (copyrightem) ani patentem, kdokoliv je může modifikovat a na tom základě vytvořit nové produkty.

Nijak to neznamená, že by neexistence ochrany duševního vlastnictví odrazovala od vymýšlení nových věcí. Přitom se zdaleka nemusí jednat o nadšenecké projekty, módní průmysl je obrovský byznys. Sprigman se domnívá, že v oborech bez patentové ochrany si spotřebitelé kupují mnohem více (levnějších) produktů, kopírování prodejům částečně pomáhá, částečně je brzdí, z hlediska motivace k inovacím to tedy možná vyjde nastejno. Samozřejmě neplatí, že v módě nebo gastronomie se „vše smí“ – regulace ovšem není výsledkem právního předpisu, ale spíše nepsaného kodexu, za jehož dodržování ručí špičkoví kuchaři svou profesionální pověstí.

Sprigman ovšem uznává, že příklad módy či kuchařských receptů lze snad aplikovat na hudbu nebo grafiku. (Ostatně realita: dnes v době masového porušování autorských práv k hudbě a filmům studia možná nedosahují takových zisků, ale rozhodně kvůli tomu nepřestávají vznikat nové produkty.) Naopak třeba farmaceutický průmysl, který je i bez patentů již extrémně složitě regulovaný a vývoj léku je přece jen něco jiného než složení písničky, představuje asi odlišný příklad.

Sprigmanovi přitom nejde primárně o to, co je „spravedlivé“. Zhruba říká technicky: „Pokud nám jde o to, aby legislativa podporovala inovace, otázka stojí, zda je k tomu nutné duševní vlastnictví; možná ano, ale zatím jsem na přesvědčivý důkaz nenarazil.“

Poznámky:

– Proměny technologií a související proměny chápání vlastnických vztahů. Jak to asi fungovalo třeba na začátku neolitu? (Na poli, které někdo obdělal a osel, náhle nemohou sklízet všichni?)

– Ad móda. Zde právo chrání značku, nikoliv samotný design (?). Nebo jak to přesně funguje?

– Podpora inovací je hezká věc, ale jako u podpory čehokoliv se snadno změní v samoúčelný kocourkov. Např. hodnocení dle počtu patentů – k čemu jsou, pokud je nikdo nevyužije/nelicencuje?

autor Pavel Houser