Student World

Když se řekne Ivan M. Havel (nar. 1938), vybaví se většině z nás samozřejmě celá řada asociací – bratr bývalého prezidenta, šéfredaktor časopisu Vesmír, ředitel Centra pro teoretická studia (společné pracoviště University Karlovy v Praze a Akademie věd ČR). Pokud si náš pohled zúžíme na oblast informačních technologií, Ivan Havel se zabývá především umělou inteligencí, robotikou a kognitivní vědou, respektive přesahy těchto oborů směrem k filosofii.

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., ředitel Centra pro teoretická studia, http://www.cts.cuni.cz/~havel/
Foto Tomáš Malý

Jakým způsobem jste se vlastně dostal k počítačům?

To je tak trochu náhoda. Jediná VŠ, kterou jsem i v době relativního politického uvolnění v 60. letech mohl studovat, byla technika. Přihlásil jsem se tedy na elektrotechniku. Zrovna v té době se u nás začaly vyučovat i počítače (respektive – říkalo se tomu postupně různě – kybernetika, výpočetní technika,posléze informatika…); na naší fakultě se to skrývalo pod oborem jménem Automatizace.
V letech 1969-71 jsem pak pobýval v zahraničí a získal doktorát na univerzitě v Berkeley (University of California at Berkeley) právě z oboru počítačových věd. V Berkeley jsem se zabýval nejprve teorií automatů a posléze teorií formálních jazyků. Šlo o obor, který si v té době získal pozornost mimo jiné pro souvislost se syntaktickou analýzou softwarového kódu. Já jsem vždycky tíhl spíše k teoretickým předmětům, takže má disertace se týkala spíše matematické teorie formálních jazyků.

S kým jste se v Berkeley seznámil?

Z těch, kteří jsou nyní známí i mimo úzký okruh odborníků, bych namátkou zmínil Jima Graye, což je člověk, jenž je dnes zaměstnancem Microsoftu a nedávno přišel s koncepcí "digitální nesmrtelnosti". Zhruba řečeno jde o myšlenku budovat jakési virtuální reprezentace živých lidí a jejich prostřednictvím zpřístupnit "odkaz" člověka i po jeho smrti (poznámka redakce: tímto tématem jsme se zabývali např. v článku "Avatar nás přežije"
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DC763C8BBB173C8DC1256E970048FCB8?OpenDocument&cast=1).
Také si vzpomínám na Barbaru Grossovou, která tam studovala se mnou. Nyní je profesorkou umělé inteligence na MIT a zabývá se teorií dialogu v přirozeném jazyce.

Přejděme nyní přímo k tomu, čím se na poli IT zabýváte především, tedy k umělé inteligenci a kognitivní vědě. Řada čtenářů možná ještě termín "kognitivní věda" nikdy neslyšela, mohl byste jim ho přiblížit?

Myslím, že mezi tradičními vědami se jedná o velice pozoruhodný směr. Kognitivní věda je věda o mysli, o myšlení. Samozřejmě – filosofové či psychologové se o tyto věci zajímali už dávno, ale z trochu jiné strany. Nyní přišly koncepty umělé inteligence, počítačové modelování a na druhé straně se např. díky různým skenovacím technikám zvětšily také naše vědomosti o tom, jak pracuje lidský mozek. Došlo prostě k propojení řady metod a jednotlivých oborů, které by dříve hledaly společnou řeč pouze obtížně. To mi samozřejmě připadá velmi zajímavé.
Stále ale zůstávají problémy – nakolik spolu biologové, lingvisté, kybernetici či filozofové dokáží alespoň nějaký společný jazyk udržet i nadále a nakolik bude takové spojení plodné? Dnes samozřejmě přesně nevíme, jakým směrem se bude tento obor dále ubírat. Vezměte si ale, že z podobně zdánlivě zcela heterogenních zdrojů se před více než půl stoletím zformovala i samotná kybernetika.
(Poznámka redakce: Na Science Worldu jsme již několikrát zmiňovali knihu Paula Thaggarda Úvod do kognitivní vědy. Ivan M. Havel a Jozef Kelemen psali k této knize předmluvu.
Dále viz např.
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/330F453652AAF692C1256E970048C30F?OpenDocument&cast=1)

V souvislosti s kognitivní vědou je občas hledáno nějaké nové paradigma, pokus spojit vědecký přístup se subjektivním prožíváním. Výsledkem jsou různé koncepce jako "věda v první osobě", neurofenomenologie apod. Jaký je váš názor na tyto snahy?

Samozřejmě že výzkum vědomí je v rámci kognitivních věd velmi populární. Ale uvědomte si, že v tomto případě je vlastně těžké mluvit o vědě. Vědomím na tomto místě nemyslím opak bezvědomí v klinickém slova smyslu, ale spíše naše vnitřní prožívání, něco, co je "objektivnímu" pohledu zvnějšku vlastně z podstaty věci nepřístupné. K tomuto tématu má velmi blízko fenomenologická větev filosofie, která je u nás významně zastoupena díky Janu Patočkovi a jeho žákům.
Konkrétně neurofenomenologii pak pokládám za velmi zajímavý směr, který se právě snaží přece jen nějak propojit empirické vědecké metody s filosofickým zkoumáním. Není to však zatím směr převládající.
(Poznámka redakce: o neurofenomonelogii, heterofenomenologii a "vědě v první osobě" viz také např. články Marka Petrů dostupné na
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F24FB1F6D9796368C1256E97004920D0?OpenDocument&cast=1
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/7A4B80C38676A028C1256E97004920D1?OpenDocument&cast=1

Druhý díl:
Dnešní počítače šachy vlastně nehrají
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/759E853E91BB8385C1256EC2004D0223?OpenDocument&cast=1

Třetí díl
O počítačovém šachu dotřetice: Myšlení nahlas
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/63CB3CB5901595C4C1256EC2004E5991?OpenDocument&cast=1

autor Pavel Houser