Student World

Název knihy “Slovník symbolů” poměrně přesně popisuje, o čem daná publikace je. Jak se liší od celé řady obdobných titulů? V první řadě sympatickou věcností. Budeme ušetřeni okultních pravd, zjevení z Lemurie či poselství mimozemských civilizací. Autor prostě popisuje významy, které se v dějinách stihly nabalit na ten či onen symbol.

Na rozdíl od různých tzv. esoterických až zásvětních textů je toto práce především historická, prameny jsou shromážděny pečlivě. Faktické chyby jsem prakticky neobjevil (měl jsem jen pocit, že občas není rozlišováno mezi Mayi a Aztéky, taktéž se mi nelíbilo označení novoplatonismu za dualistický systém – evidentně drobnosti), rovněž jazyk i typografické zpracování knihy působí velmi sympaticky.
K čemu je možné publikaci použít? V první řadě samozřejmě jako slovník, to jest k dohledání určitého hesla (vlaštovka, krokodýl, číslo sedm, modrá barva, asfodel, pentagram…). Celkem příjemné je slovníkem i jen tak listovat a v klidu (ve vaně, před usnutím) se podívat na tři čtyři náhodně nalistované pojmy. Autor v předmluvě uvádí, že symboly představují kombinace verbálního a vizuálního přístupu ke skutečnosti. Publikace může být tedy taktéž pomůckou pro malíře či spisovatele, nebo třeba i reklamního textaře – mohou si zde najít, jaké motivy lze seskládat do jednoho celku jaksi “organicky”, jaké asociace následují po jakých.
K určité snad slabině, snad naopak přednosti publikace patří odkazy na symboly a jejich interpretace v mimoevropských kulturách (australští domorodci, stará Čína apod.). Osobně bych spíše preferoval zaměření na to, jak jsou symboly seskládány v našem historicko-geografickém prostoru, tj. větší podíl textu zaměřený na symboliku antickou, křesťanskou a židovskou. Takto kniha podle mého názoru trochu zbytečně ujíždí k antropologii či etnografii. Nicméně symbolika antická i křesťanská stejně převažuje.
K podstatě každé encyklopedie symbolů patří i jisté slití pravdy a klamu. Spojení dvou motivů může být oprávněné nebo naopak bludná pověra (a samozřejmě existuje řada mezistupňů). V rámci výčtu symbolů se vnitřní oprávněnost a logičnost popisovaných spojení neřeší, nikdo samozřejmě netestuje hypotézu, zda houkání sýčka skutečně přináší smrt :-). Prostě se konstatuje, že lidé si v určitých historických epochách takové spojení představovali a generovali příslušné asociace.
Pročež je třeba upozornit, že se v knize objeví znamení zvěrokruhu a výklady astrologické či numerologické. Autor si však dal práci shromáždit historicky relevantní informace, jazyk díla je, jak už bylo řečeno, velmi věcný. Tudíž se třeba dozvíme, že samotné označení "zvěrokruh" je nesprávným překladem řecko-latinského zodiakus. To se nesouvisí se slovním základem zvíře, ale spíše zoé – oduševnělá bytost. Původ slova se váže k představě, že nebeská tělesa jsou obdařena vlastní duší. A co se týče rozčlenění zvěrokruhu na současných dvanáct znamení: Zodiak je původem zřejmě ještě předantický a objevil se asi ve starověké Mezopotámii. Počet znamení kolísal zřejmě pod vlivem kalendářů používaných k zemědělským účelům. V antice pak rozčlenění zodiaku souviselo i s tehdejší klasifikací větrů (s rozdělením světa podle větrů pracovala i antická a středověká geografie).
Shrnuto: Kdo se zajímá o teorii symbolů a jejich historické proměny, příliš mnoho solidní literatury na toto téma nenajde. Beckerův Slovník symbolů představuje podle mého názoru čestnou výjimkou.

(Udo Becker: Slovník symbolů, Portál, Praha, 2002, http://obchod.portal.cz)

autor Pavel Houser