Za nejstarší mapu se někdy pokládá nález z moravského Pavlova (mladší paleolit). Atlas/mapu světa i mapy vymezených oblastí/plánky měst používali Babyloňané. Dobře známe mapy antické, ve stejné době existovala vyspělá tradice tvorby map v Číně. Naopak mapy téměř nepoužívaly kultury v Indii – a když, pak šlo spíše o vyjádření kosmologie než o praktickou pomůcku (podobně tomu –zčásti – bude i v evropském středověku).
Mohli se ale bez map obejít třeba Inkové se svou dokonalou sítí silnic? A co Féničané, Vikingové a Polynésané?
Z doby Inků se nedochovaly žádné mapy, podobně jako ani písemné památky (až na uzlíčky kipu). Mohla ale tak velká říše vůbec fungovat bez nějakých modelů prostoru? O tom, jak si Inkové strukturovali prostor, víme z toho, že svou říši označovali jako „čtyři díly světa“. Jejich představy se asi nějak odrážejí také v uspořádání huacas (svatyně).
Naopak Aztékové znali mapy sloužící pro praktické účely, a to i něco na způsob „územních plánů“ vymezujících majetek. Středoamerické národy sice vytvářely i mapy „fantastické“, tj. různá schémata nebí, pekel a nebeských sfér, ale opět i realistické atlasy hvězdné oblohy (viz místní posedlost kalendářem). Španělé neměli problém se na aztéckých mapách orientovat a překreslovat je do evropské konvence. Jak se zdá, předkolumbovské Mexiko a Peru byly prostě od sebe hodně odlišné světy.
Polynésané překvapivě až do kontaktu s Evropany mapy v našem chápání nevytvářeli. Jejich navigátoři dokázali zřejmě určit polohu lodi poměrně přesně s pomocí „hvězdného kompasu“. Při plavbách podél pobřeží se zase orientovali podle charakteru příboje. Nicméně nějaký model prostoru přece jen měli – navigační informace reprezentovali kousky větviček, které kapitáni studovali, než se vydali na cestu. Jak tenhle systém fungoval, o tom bohužel nevíme prakticky nic.
Překvapivě vůbec nic nevíme ani o mapách Féničanů. Přitom se plavili nejen po celém Středozemním moři, ale i do Atlantiku, do Británie a snad i k ostrovům u západoafrického pobřeží. Taktéž pravděpodobně obepluli Afriku. Své znalosti často tajili jako obchodní výhodu, takže by nebylo nic divného ani na utajování map – to jsou však zase jen spekulace. Ve skutečnosti ovlivnili Řeky v celé řadě ohledů, ale zda i v tvorbě map, to prostě nevíme.
Mapy nevytvářeli ani Vikingové, ač dokázali přeplout Atlantik. Stará angličtina ani staré severské jazyky podle všeho vůbec výraz pro mapu neznají…
(zítra několik dalších zajímavostí o mapách v různých kulturách)
Zdroj: Jeremy Black: Obrazy světa – historie map. Knižní klub – Univerzum, Praha 2005 a další
