Dávat do souvislosti inteligenci a objem mozku není dnes módní a je až politicky nekorektní. Proti takové závislosti lze samozřejmě vznést řadu rozumných námitek.
Tak například: Jsou známy příklady lidí slabomyslných s mozky obrovskými, s oblibou se uvádí mozek Einsteinův nebo lidé, kteří měli normální inteligenci i s jedinou hemisférou. Jenže stejně tak pádné jsou i protiargumenty:
– jistě existuje určitá minimální velikost pro inteligentní chování, s 2 neurony toho nikdo moc nepořídí
– mozek je tu od toho, aby nám dával selekční výhodu, která se realizuje právě pomocí inteligence. Jinak by nebyl důvod takhle strašně nákladný (kolik procent energie celého těla spotřebuje mozek) orgán živit. Nadto by se pak vůbec nevyplatila velká hlava, která způsobuje takové komplikace při porodech.
Biologická část inteligence tedy odpovídá jak struktuře mozku, tak i objemu jeho určitých částí, ale i objemu celkovému. Vazba není silná, nicméně cca přes 20 % rozptylu hodnot IQ lze dát do souvislosti s objemem celého mozku nebo jeho jednotlivých částí. Výše IQ koreluje s množstvím šedé (odpovídá zhruba objemu neuronů) i bílé hmoty (odpovídá zhruba intenzitě jejich propojení), v některých studiích byla nalezena větší korelace s množstvím hmoty šedé. Nejtěsnější je vztah k šedé hmotě čelní kůry. Jiné studie zjistily těsný vztah inteligence k přední cingulární a vnitřní čelní kůře. Slabší korelace existují i mezi inteligencí a jinými částmi mozku, byť zde ještě narážíme na limity současných analytických metod (zejména pokud nejde o prostý objem, ale charakter propojení apod.).
Samozřejmě, že inteligenci bychom si mohli rozdělit (slovní, prostorová…) a pro její jednotlivé složky zkoumat vazbu na jednotlivé části mozku speciálně. Řešení různých typů úloh lze v průměru opravdu poměrně přesně přiřadit aktivitě jednotlivých oblastí mozku…
Zajímavé je, že existuje ale negativní vztah mezi spotřebou glukózy (podává se radioaktivní glukóza intenzita metabolismu se pak zjistí zobrazovacími metodami, např. PET) a inteligencí. Jakoby mozek byl v tomto případě neefektivně spalující stroj.
Zdroj: František Koukolík: Lidství – neurální koreláty, Galén, Praha 2010
Poznámka: To působí zvláštně, intuitivně by si člověk říkal, že rychle spalující mozek toho také více vymyslí, respektive myslí rychleji.
