Student World

Na první pohled není co řešit. Kanibalismus praktikovala řada „přírodních národů“. Existují geny, které se dávají do souvislosti s odolností proti nemoci kuru, tedy nepřímo opět ukazují na rozšíření kanibalismu. Na Nové Guinei je tento gen přitom oproti jiným populacím rozšířenější…
A pak je zde řada archeologických nálezů takto tradičně vykládaných, od Homo erectus pekinensis po neandrtálce z jeskyně Krapina.

Řada archeologů ale tvrdí, že pro spojení určitých nálezů s kanibalismem nemáme ve skutečnosti důkazy a výše zmíněné nálezy interpretují jinak.
To, že se lidské kosti najdou naštípané a promísené se zvířecími, nepokládají za dostatečný argument. To, že se na lidských kostech nacházejí stopy po nástrojích, dokazující oddělování masa, je odpůrcům také málo (podle nich to mohlo být prostě součástí nějakého rituálu a pohřbívala se jen kostra). Na některých místech nacházíme pouze lidská žebra, obratle a prsty (jako kdyby se masitější části odnesly a tyto "zbytky" pohodily). Naopak ve směsi se zvířecími kostmi se většinou najdou zbytky po masitějších částech těla. To je ovšem spíše jen indicie…
Nakonec nejpřesvědčivějším archeologickým důkazem je nález z Chaco Canyonu v Novém Mexiku z období kultury Anasazi (cca 1000 n. l.). Nalézané lidské kosti zde nesou stopy toho, že byly vařeny. Ale hlavně: ve zbytcích ohniště byl nalezen koprolit obsahující lidský myoglobin; jinak než konzumací lidského masa se sem dostat prostě nemohl.

Zdroj: D. Diehl, D. Donnelly: Historie kanibalismu, Práh, Praha 2007

Viz také:
Náš předek kanibal

autor Pavel Houser