V této souvislosti se operuje např. s koncepcí možných světů (v nichž právě mohou být věty pravdivé či nepravdivé, i když v našem světě to rozhodnout nelze).
Autoři uvádějí např. následující příklady vět:
Miloš Zeman je papež
Miloš Zeman je lesnatý
Miloš Zeman nemá součet úhlů větší než 240 stupňů
Miloš Zeman je skrttxt
Zeman před je Miloš bude byl
První věta je určitě výrok, je nepravdivá v našem světě (a možná pravdivá v některém z možných světů, ale to už je jedno).
Druhá a třetí věta na pohled nedávají smysl, „nejsou to věty češtiny“, takže o jejich pravdivosti či nepravdivosti není možné hovořit. Nicméně problém lze rozebírat dále.
Dejme tomu, že časem se změní čeština a význam slova lesnatý se posune. Nebo dejme tomu, že v nějakém možném světě už takto posunutý význam je a věta není nesmyslná. Tento argument ovšem celkově neobstojí, protože dotaženo ad absurdum, pak by se mohl posunout význam jakéhokoliv slova či i nesmyslného shluku hlásek. Tudíž, aby rozlišení na výroky a ne-výroky mělo vůbec smysl, musíme předpokládat, že čeština je vždy právě ten jazyk, jaký známe. Tím jsme se vypořádali se 4. a 5. větou, ve 4. je nesmyslné slovo, 5. není poskládána dle pravidel české gramatiky (takže vlastně nejde ani o věty).
Nejasnosti spojené s větami 2 a 3 ovšem i tak zůstávají. Výraz „Miloš Zeman“ je vlastním jménem, a s těmi je potenciálně problém. Jistě existují i jiní Milošové Zemanové než ten nejznámější (politik), to v tomto případě ještě nevadí. Ani tito lidé totiž nejsou lesnatí a nemají součty úhlů.
Jenže – co když někdo nazve Miloš Zeman dejme tomu park nebo kopec? Druhá věta by v takovém případě rázem byla výrokem. A nakonec, co když „nějaký vyšinutý geometr pojmenovává obrazce, které rýsuje, jmény politiků“? (Ovšem není to přece jen v rozporu s konvencemi češtiny? Byla by to pak ještě čeština, „jak ji známe“?)
Ukazuje se, že rozhodnout, jaká věta je výrokem, není vůbec jednoduché.
A to ještě zůstávají věty, jejichž význam není jasný, může být např. metaforický („Miloš Zeman má v hrdle zlato“ – asi nějaký atom tam je, stačí to? nebo se tím myslí metafora, rétorické apod. schopnosti?). Co třeba věta „Český král přijal Miloše Zemana“? To, že ČR nemá krále, znamená, že předešlá věta je nepravdivá (tedy výrok), nebo nesmyslná? Co věty popisující budoucí děje („Příští týden se o Miloši Zemanovi bude psát v novinách“)?
Autoři rozebírají i celou řadu dalších typů vět a zkoumají, zda jim lze přiřadit pravdivostní hodnotu. Ukazují, že různé školy logiky/sémantiky/filozofie jazyka se na závěru často neshodnou… Víz níže zmíněná kniha.
Zdroj: Vladimír Svoboda, Jaroslav Peregrin: Od jazyka k logice, Academia 2009
