Jazyky, které přežily nejdéle: čínština a egyptština
Člověk |
Pokud za počátek používání určitého jazyka budeme brát první písemné památky, pak nejstabilnějšími jazyky jsou čínština a egyptština. Je to výsledek historických okolností, nebo to nějak souvisí i přímo s povahou těchto jazyků?
Sdílet
Je zajímavé spekulovat, že určité jazyky by mohly být stabilnější než jiné „ze své podstaty“. Selekci mezi jazyky bychom pak mohli posuzovat čistě na základě jejich vlastností, bez zřetele ke kulturním, politickým a ekonomickým dějinám. Bylo by lákavé moci stanovit nějaké kritérium ve smyslu „pro usedlé zemědělské společnosti tropů nejlépe fungují jazyky aglutinačního typu“. Faktem je, že některé teorie dávají třeba ugrofinské jazyky do souvislosti se zvýšenou sebevražedností těch, kdo jimi mluví (snad určité fonémy nějak působí na mozek mluvčího?). Tady se lze pustit do rozsáhlých spekulací. Dejme tomu, že vyloučíme, že za tím stojí přírodní podmínky (u Finů a Maďarů výrazně jiné), pořád ale zbývá to, že lidé mluvící ugrofinskými jazyky mají nejspíš něco společného také geneticky. A tak dále.
Každopádně čínština a egyptština nám v těchto úvahách moc nepomohou, protože po stránce čistě jazykové spolu nemají nic společného. Egyptština má bohatou flexi, stará čínština je jazyk izolační. Za jejich stabilitou tak stojí nejspíš jiné důvody:
– početnost obyvatelstva; jednalo se o rozsáhlé populace s velkou hustotou osídlení. Hunové či Hyksósové sice mohli získat politickou moc, ale byli jazykově rychle pohlceni.
– vazba jazyka na civilizaci jako takovou: v Číně sice jazyk nebyl provázán na rozdíl od Egypta s nějakým konkrétním všeobecně sdíleným náboženstvím, nicméně šlo o jazyk státní správy.
– ačkoliv se v dějinách obou zemí střídaly období jednoty a rozdrobenosti, přesto neustále přetrvávalo přesvědčení o tom, že jde o jednu civilizaci a žádoucím stavem je centralizovaná monarchie.
– svázání s konkrétním způsobem zápisu; jiné jazyky se mohly psát i jinými systémy, v Číně i Egyptě se lpělo na jednou zavedeném písemném systému i přes jeho nevýhody.
– možná je stabilita jazyka prostě důsledkem stability civilizace; obě kultury byly výrazně konzervativní, neměly například zvláštní zájem o rozvoj zahraničního obchodu (čínští obchodníci se do cizích zemí často dostali proti vůli vlády).
Oba jazyky spolu sdílejí i fakt, že jsou de facto omezené na své rodilé mluvčí. Čínština expandovala přímou kolonizací okolních území (což mělo další aspekty; čínští císaři takto vysílali určité rody i jejich podané to nedávno připojených oblastí, aby oslabili pozici nejmocnějších pozemkových vlastníků), nicméně se z ní nikdy nestala „lingua franca“. Dokonce i čínští obchodníci v Malajsii či Indonésii mluvit čínsky přestávají. Roli mezinárodního jazyka měl v jihovýchodní Asii vždy mnohem spíše třeba sanskrt.
Nakonec se můžeme zamýšlet nad tím, proč egyptština jako hovorový jazyk nakonec zanikla (koptština se používá již jen v liturgii), zatímco čínština přetrvala. Snad roli sehrálo, že egyptština jako semito-hamitský jazyk byla obklopena jazyky příbuznými. Snad zde roli sehrál kulturní zlom v Egyptě při přijetí křesťanství, tj. opuštění starého náboženství i hieroglyfického písma. Nakonec údolí Nilu je přece jen menší než Čína. Snad se zde uplatnilo to, že znalost písma nebyla v Číně záležitostí jen úzké uzavřené kasty; přístup k úřadům byl alespoň v principu otevřen všem, kdo složili příslušné zkoušky.
Snad by roli mohl hrát fakt, že čínština je jazyk izolační i v tom smyslu, že v minulosti přijímal jen minimum výpůjček odjinud. Když do Činy pronikl buddhismus, byla vytvořena čínská terminologie, nikoliv převzata indická slova. V těchto úvahách lze pokračovat téměř do nekonečna….
Zdroj: Nicholas Ostler: Říše slova – jazykové dějiny světa, BBart, Praha 2007 a další
Úvodní foto: nasa, wikipedia, licence obrázku public domain
Komentáře
21.01.2015, 04:39
.... thank you!!...
14.12.2014, 23:09
.... áëàãîäàðþ!!...
19.11.2014, 20:38
.... tnx!...
17.11.2014, 16:01
.... ñýíêñ çà èíôó!...
21.10.2014, 15:36 petusek
Typologický profil jazyků
Zde lze namítnout, že typologický profil jazyků se proměňuje napříč časem. Egyptština ani čínština vůči těmto proměnám nebyly imunní. A pohleďme na vysoce flektivní latinu proměnivší se ve francouzštinu. Staroslověnštinu a její mladší příbuznou bulgarštinu. Aglutinační jazyky se mohou vyvinout ve flektivní, flektivní v analytické, analytické v izolační, izolační v aglutinační atd. (odhlížím od skutečnosti, že tyto škatulky jsou spíše popisy procesů a takřka v každém jazyce se alespoň do jisté míry uplatňují všechny, tedy i čeština vykazuje jak aglutinační či analytické prvky). Aglutinace je ohromně rozšířená i mimo uralské jazyky. A co se týče hlásek v jejich jazycích, vyjma vokální harmonie, která je v mnoha dalších rodinách, nevidím na jejich hláskových inventářích nic sebevraždy podněcujícího - ačkoliv jistě vše v jazyce nějak působí na lidskou psýchu (například skrze zrcadlové neurony), tohle mi až příliš zavání pseudovědou, New Age a bídža mantrami.
21.10.2014, 15:16 petusek
Kdy jazyk začíná, kdy končí?
Ačkoliv tento článek pokládá spoustu nesporně zajímavých otázek, obávám se, že samo téma je inherentně zavádějící, zcestné, ba dokonce zhola nesmyslné. To samozřejmě není kritika autora, jehož chuť o jazykovědných tématech přemýšlet a psát chválím a oceňuji, ale zejména samotných lingvistů, kteří povětšinou selhávají ve snaze (tedy pakliže vůbec nějakou vyvíjejí) nahradit století stará paradigmata skálopevně zakořeněná v obecném povědomí laické veřejnosti pohledy novými a nastokrát již aktualizovanými. Toto téma, tedy "čínština a egyptština coby jazyky, které přežily nejdéle", je tedy, jak tvrdím, nesmyslné, neboť (a) "čínštinu" nelze považovat ani za jediný jazyk, ani za soubor dialektů jediného jazyka - jde přinejmenším o jazykovou skupinu, ne-li rodinu (v rámci širší rodiny sinotibetské), a (b) "čínština moderní" (ať již si vybereme kterýkoliv z čínských, chcete-li "sinitských", jazyků) není "čínštinou klasickou", jedná se o dva naprosto odlišné jazyky, byť se přímo ten první z druhého či z variety mu příbuzné skutečně vyvinula (doporučuji ve vyhledávači zadat "annotated swadesh lists", poté v seznamu skupin vybrat "Sino-Tibetan family: Sinitic group" a kliknout na odkaz "view", pro lepší názornost nahoře klikněte na "change view" a poté zaškrtněte políčko "show tables" - upozorňuji, že jde o soubor základní slovní zásoby, tj. nejstabilnějších lexémů). Podobně je to s různými stádii "egyptštiny". Je třeba si uvědomit, že bychom například měli také my vážné problémy porozumět také "staré češtině", natož rekonstruované "pračeštině". V souvislosti s těmito námitkami nabízím férovou paralelu: pakliže se moderní čínské jazyky vyvinuly z jim nesrozumitelného a dosti odlišného prapředka, kterému můžeme říkat "pračínština", a pakliže budeme čínštinou nazývat vše od tohoto prapředka až po jeho dnešní potomky, jak se to bude lišit od moderních "latin" (tedy románských jazyků od Portugalska až po Rumunsko)? A zajdu-li ještě dále, co třeba moderní "indoevropštiny" (například češtiny, romštiny, angličtiny, paštúnštiny atd.), které jsou přeci živými pokračovatelkami svého prapředka? A mě přivádí ke dvěma otázkám, na které není jednoduchá odpověď: jak ohraničit jazyk horizontálně (tj. kde končí dialekty a začínají jazyky) a jak ohraničit jazyk vertikálně (tj. kdy lze říct, aniž bychom to stanovili arbitrárně, že objektivně začal ten který jazyk, a kdy že skončil, pakliže jeho potomci stále žijí)? Jak jistě tušíte, vzájemná srozumitelnost, kterou se mnozí ohánějí, nám v prvém případě nepomůže: přestože D1 může být vzájemně srozumitelný se sousedním D2 a D2 se sousedním D3 a D3 se sousedním D4, nemusí být tento D4 vzájemně srozumitelný s D1 (ba ani D2). Navíc může být srozumitelná jiná ve vztahu A k B než B k A, což záleží na řadě faktorů. Zároveň bývá náplň určitého termínu dána externí (často arbitrární) konvencí, tedy například i pojmenování typu "čeština" se může vázat k jazyku etnika zvaného Češi (i když Čech dnes je zcela jiný než Čech v 10. století), nebo k jazyku obyvatel nějakého územního celku s či bez ohledu na jeho etnickou různorodost, nebo k nějakému politickému celku, jakým byli právě multietničtí a multilingvální Hunové. Ale to už se dostávám dál, než jsem původně hodlal zajít. Zkrátka a dobře: každý jazyk se neustále mění navzdory snahám preskriptorů a puristů. A naopak: neexistuje neměnný jazyk. A nebo taky: dokud jazyk žije, mění se, a dokud se mění, žije. No, to nebylo příliš krátce, ani dvakrát dobře, ale třeba to napravím někdy příště, až se dostanu k okomentování dalších zajímavých částí článku.
28.07.2014, 07:50
.... ñïàñèáî çà èíôó....
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.