V červnu vydala společnost Health Consumer Powerhouse (http://www.healthpowerhouse.com), spotřebitelský index EHCI Euro Health consumer Index hodnotící zdravotní systémy v Evropské unii a ve Švýcarsku z pohledu klientů ( pacientů ). Společnost Health Consumer Powerhouse má vysokou prestiž v odborných kruzích.
Jako svůj hlavní zájem deklaruje "vlídnost, přátelskost vůči pacientům a zákazníkům".
Hodnocení zdravotní péče bylo uspořádáno do pěti oblastí:
1. práva a informace pacientů
2. čekací doby
3. výsledky zdravotní péče
4. rozsah zdravotní péče
5. léková politika
Hodnotilo se body 1 až 3 (1 – nejhorší, 3 – nejlepší).
V každé skupině byl rozdílný počet indikátorů (otázek). Nejvíce jich bylo v oblasti práv a informací pacientům:
ad 1) práva a informace pacientů – počet indikátorů 10
ad 2) čekací doby – počet indikátorů 5
ad 3) výsledky péče – počet indikátorů 6
ad 4) rozsah péče – počet indikátorů 3
ad 6) léky – počet indikátorů 4
Každý z těchto indikátorů měl koeficient, takže například pacientská práva měla koeficient 1,75, ve srovnání se zdravotně-medicínskými, které měly pouze 1,0.
Maximálně mohlo být dosaženo 700 bodů, nejnižší možná dosažená hodnota byla 250 bodů.
České zdravotnictví bylo hodnoceno jako 4 nejhorší na 22. místě s 403 body (viz zde).
Za námi zůstalo jen:
23. místo Slovensko – 369 bodů
24. místo Lotyšsko – 365 bodů
25. místo Irsko – 359 bodů
26. místo Litva – 340 bodů
Z nových zemí EU skončilo před námi Polsko, které se umístilo na 21. místě s 409 body.
Na prvním místě byla Francie (576 bodů), druhé Holandsko (572 bodů) a třetí obsadilo Německo (571 bodů).
Do skupiny států, které překročily hodnotu 500 bodů patří Švýcarsko, Holandsko, Lucembursko, Německo, Belgie a Francie. Ostatní se pohybovaly mezi 400 – 500 body.
Když se v tomto hodnocení podíváme blíže na pacientská práva, je patrno, že v šesti případech jsme obdrželi nejhorší známku. Nejlepší hodnocení (3 body) jsme měli pouze ve svobodném výběru specialisty, ve zbývajících třech jsme dostali body 2.
Pokud by se zlepšil
– vztah lékaře k pacientovi jako rovnocenný vztah lékař – pacient
– upřesnila úloha ombudsmana
– dostupnost seznamu a kvality poskytované zdravotní péče
– možnost vystavení repetičního předpisu (napsat více balení během jedné návštěvy u chronických pacientů)
– poskytování informací o moderních způsobech léčby a léků
– přístup pacientů k e-mailu a adrese rodinného lékaře
– informace na webu či po telefonu,
dostali bychom se v hodnocení na 16.místo, před Británii, která obdržela 436 bodů.
Toto se dá splnit téměř okamžitě, bez velkých finančních nákladů.
Francie, která se umístila na 1. místě, má v závěru hodnocení napsáno: "Stát je pokročilý technicky a vlídný k pacientům. Má dobré výsledky, i když je přeci jenom trochu autoritativní. Chcete-li informace o zdravotní péči, klidně se zeptejte svého doktora".
Podobně kladné hodnocení získalo i Německo.
V České republice stále přetrvává určitý nerovnovážný stav mezi pacientem a lékařem. Paternalistické chování lékařů ( samozřejmě ne všech! ) bohužel pacienta zbytečně staví do submisivní role.
Svůj podíl na špatném hodnocení EHCI má i ministerstvo zdravotnictví, které svými vyhláškami a zákony dosažení dalších bodů hodnocení omezuje nebo zcela vylučuje.
Jako příklad uvedu repetitivní předepsání léků chronickým pacientům. Svými vyhláškami komplikuje přístup k nejmodernější medikamentosní léčbě.
Svou roli sehrála i některá nepřesná použití statistik. Například v počtu provedených PTCA a by-passů se Česká republika bránila, že PTCA není možno směšovat s by-passy, stejně jako karcinom kolorektální s karcinomem mammy.
Ve vztahu lékař – pacient překvapí, když pan profesor MUDr. Pavel Pafko v Lidových novinách píše, že nemůže existovat rovnocenný vztah mezi lékařem a pacientem. Samozřejmě, co se týká odborné péče a složitosti výkonu, nelze. Ale předtím ano – každé onemocnění pacientovi vysvětlit, probrat všechny možné komplikace, prostě se pacientovi věnovat.
Celkově lze říci, že ke zlepšení této pozice České republiky je nutná reforma, která bude mít přínos pro pacienta, takže české zdravotnictví bude více než cokoli jiného orientováno na splnění přání spotřebitelů. Bude se řídit moderním světovým trendem "PATIENT ORIENTED MEDICINE". Zatím to vylučuje státní dirigismus, tak typický pro současné ministerstvo (nové zákony přijaté na poslední chvíli ve spolupráci KSČM, vyhlášky, personální změny atd.). Typickým příkladem je Zákon o neziskových organizacích, ke kterému lze dodat, že nelze nic namítat proti neziskovým nemocnicím, ne však v podobě zákona, který schválila vláda a parlament a který, bohužel, vrací české zdravotnictví o mnoho let zpět a je v rozporu s ústavou. Kdo totiž jednou sáhne na majetek krajů, ten později sáhne na majetek jiný, ale i váš.
Ze strany pacienta by pak tato reforma měla zohledňovat jeho pozitivní či negativní vztah k vlastnímu zdraví. Proč by neměli být zvýhodněni nekuřáci či lidé udržující si tělesnou kondici? Pacient by měl být motivován, aby pečoval o své zdraví, neboť následné složité léčení je velmi drahé.
Rozhodující by měla být prevence. Už v roce 1935 doc. MUDr. Tolar z Baťovy nemocnice ve Zlíně napsal, že v Americe vypočítali, že jeden dolar věnovaný prevenci se rovná dvěma dolarům ušetřeným na výplatě pojistného.
Měl by to být pacient, kdo rozhoduje o svém výběru poskytovatele zdravotní péče a způsobu léčby, za své zdraví by však měl být zodpovědný. To vše po předchozím důkladném rozhovoru se svým lékařem. Koneckonců je pacient i plátce daně, neměl by být z tohoto vyloučen. V USA je onkologickým pacientům doporučována návštěva konkurenčního onkologa, aby se pacient mohl rozhodnout, pro jakou léčbu se rozhodne.
Odhaduje se, že ročně se vyhodí léků za 6 miliard Kč, což znamená, že je nutná redukce, například zavedení poplatku za návštěvu lékaře, čímž by se zmenšil počet těchto návštěv.
Léky, které jsou volně dostupné, by si měli pacienti plně hradit a ušetřené peníze pak použít na drahé léky pro nákladnou léčbu, zejména onkologických a život ohrožujících onemocnění.
Ve světě se klade důraz na pacientské organizace, které se u nás teprve rozbíhají a zatím nemají takovou moc jako v EU. Setkal jsem se na Evropském lékařském kongresu s předsedkyní Evropské společnosti pacientů s Parkinsonovou nemocí, seděla v předsednictvu.spolu s věhlasnými neurologickými odborníky a velmi tvrdě s nimi diskutovala a občas se navážela do lékařských názorů, protože tento problém viděla z pohledu pacientů.
Ministerstvo zdravotnictví by si mělo uvědomit, že je zde hlavně pro pacienta a teprve na druhém místě pro zdravotníky. Na potvrzení této skutečnosti jen dodávám – ve zprávě EHCI bylo Řecku vytčeno, že zdravotnictví se řídí podle doktorů. "Zdravotnictví se má řídit podle pacienta, ne doktora," zněla doslovná výtka.
Jedna pozitivní zpráva: v příštím hodnocení EHCI 2007 bude přidáno hodnocení péče o diabetiky, která je v ČR na vysoké úrovni.
Autorův osobní názor je, že bez regulačních poplatků u lékaře a hrazení pobytu v nemocnici (strava etc.; ne odborné výkony a léčba) to nepůjde. Tato praxe je asi rok zavedena v Německu a v okolních zemích. Jako podporu pro své tvrzení přikládám účet za svůj porod – poplatek byl za 10denní pobyt maminky v nemocnici, odborné výkony se nehradily.
Bylo by dobré připomenout si to, co dělali naši předkové. Již několikrát jsem psal, že se zabývám historií Baťovy nemocnice a.s., která byla vždy privátním zdravotnickým zařízením a heslo prvního ředitele BN MUDr. Bohuslava Alberta znělo:
"Cílem veškerého dění ve zdravotnictví musí být pacient, klient."
Jiří Bakala,
Oddělení nukleární medicíny Baťova nemocnice Zlín
