Student World

„Je velmi nepravděpodobné, že ještě v roce 2030 bude existovat něco jako důchod,“ říká Ian Goldin ve své přednášce na konferenci TED a znovu tím otevírá otázky spojené s myšlenkou, kterou řada dalších vědců i mecenášů silně propaguje již řadu let: Lidský věk se bude v nejbližší době významně prodlužovat a možná nejsou daleko časy, kdy budou existovat technologie umožňující nejen zastavit proces stárnutí, ale i mládnout.

K nejznámějším propagátorům myšlenek na prodloužení lidského života (a nesmrtelnosti) patří Ray Kurzweil (jeho jméno můžete znát mimo jiné díky jeho slavným hudebním syntezátorům s logem Kurzweil) a Aubrey de Grey, CSO (Chief Science Officer) nadace SENS zaměřené na výzkum v oblasti mládnutí. Nutno přitom podotknout, že myšlen je přitom plnohodnotný aktivní život. (Dodejme ještě, že pokud je zde řeč o „nesmrtelnosti“, je tím myšlena ochrana proti vlivům stárnutí; nejde o nesmrtelnost ve smyslu odolnosti těla vůči fyzickým poškozením, například v důsledku násilí.)

Kurzweil (1948) se přitom podle vlastních slov sám snaží žít tak, aby mohl využít postupných kroků k prodloužení vlastního života. Tuto strategii označuje jako „Bridge to a Bridge to a Bridge“ (tedy most k mostu k mostu). Prvním mostem je jeho životní styl (časté cvičení, střídmé stravování nebo příjem pečlivě vyvážené sestavy potravinových doplňků), který mu má umožnit dostat se k dalším mostům do budoucnosti (resp. k prodloužení života) – k aplikaci výsledků výzkumů v oblasti biotechnologií a nanotechnologií. V případě své smrti chce prý Kurzweil využít služeb společnosti Alcor, která nabízí konzervaci lidského těla těsně po smrti s nadějí na jeho vzkříšení v době, kdy budou dostupné příslušné metody. Kurzweil přitom věří, že k zásadnímu průlomu v technologiích dojde již v nebližších deseti až dvaceti letech.

De Grey (1963) tvrdí, že i v současnosti už máme k dispozici potřebné znalosti k tomu, abychom mohli vyvinout prostředky proti stárnutí, ale vývoj brzdí nedostatek financí. Za velký problém považuje skutečnost, že lidi lze jen těžko přesvědčit, že je něco takového vůbec možné. Ve svých pracích mimo jiné sumarizuje příčiny stárnutí (a nakonec smrti), k nimž podle něj kromě těch všeobecně známých (mutace jaderné a mitochondriální DNA vedoucí k rakovině, resp. k nefunkčnosti buněk, nebo omezený počet dělení buněk) patří především ukládání zplodin látkové přeměny v buňkách i mimo ně nebo vznik nadbytečných proteinových vazeb mezi buňkami. A řadu těchto problémů podle něj již jsme nebo v blízké době budeme schopni alespoň částečně řešit.

Stárnutí populace a jeho dopady

Vraťme se ale ještě ke v úvodu zmíněné přednášce Iana Goldina z letošního července. I pokud nejste nakloněni věřit v brzké pokroky v oblasti medicíny zabraňující stárnutí, za vidění rozhodně stojí odhady stárnutí populace a poměr mezi různými věkovými kategoriemi v příštích letech, a to nejen v Evropě (ve 4. minutě přednášky, kterou najdete zde). Goldin se ve své sedmiminutové přednášce věnuje pohledu na budoucnost lidstva z jiné perspektivy, než Kurzweil s de Greyem, ale jsou tu styčné body.

Otázkám spojeným s prodloužením lidského života se věnuje také nová téměř dvousetstránková publikace Life Extension Express, která je zdarma ke stažení na webových stránkách nadace Maximum Life. Řeč je tu nejen o odhadovaném vývoji v oblasti vědy, ale také – a vlastně převážně – o tom, jak zpomalit vlastní stárnutí.

Pokud ještě stále máte vážné pochybnosti o reálnosti zásadního prodloužení života, určitě doporučujeme i přednášku Alana Russela o možnosti léčení prostřednictvím regenerace lidského těla (opět na jedné z konferencí TED), v jejímž rámci můžete mimo jiné spatřit, jak lze nemocnému srdci pomoci s obnovou pomocí kmenových buněk nebo jak lze docílit toho, aby dospělému člověku narostl ztracený poslední článek prstu. Je to málo? Nezapomínejme, že jde o jedny z prvních kroků.

Ať už jsou odhady pokroků v biotechnologiích a nanotechnologiích časově správné nebo nikoli, jedno se zdá jisté: Tam, kde existuje poptávka, existuje (nebo bude existovat, až to technologie umožní) i nabídka. Jestliže je tu tedy poptávka po nesmrtelnosti, navzdory všem morálním dilematům, která to s sebou nepochybně přinese, bude prodloužení života (a v jednom okamžiku nepochybně i takřka neomezené další prodlužování) nabízeno. A rozhodně tedy stojí za zvážení, jaké budou důsledky.

Prodloužení lidského života daleko za dnešní hranice totiž vyvolá nejen otázky, které jsou zjevné – například ohledně kapacity Země a uživení většího množství lidí -, ale současně otevírá cestu k činnostem, které byly dříve kvůli jejich časové náročnosti jen těžko myslitelné (například mnohaleté vesmírné lety). A nepochybně rovněž změní pohled lidí na investice nebo na jejich angažovanost (v tom lepším slova smyslu) v řešení některých nyní zdánlivě se nás netýkajících problémů – protože prostě už nebude platit ono známé „po nás potopa“. Protože žádné „po nás“ už nebude dávat smysl.

Autor je šéfredaktorem časopisu Computerworld a autorem knihy Příště se zmrazit nenechám (2007, Triton; ta je nyní dostupná i zdarma v elektronické podobě na kniha.icelift.com).

autor Petr Mandík