Hrozný byl sice přesvědčen, že dešifroval i toto písmo, jeho řešení se však neukázalo správné.
Hieroglyfická chetitština je psána jazykem přibližně o 500 let mladším než chetitština klasická. Jedná se vesměs o jazyk novochetistkých států, které se udržely i po vyvrácení Chatušaše mořskými národy kolem roku 1200 př. n. l. Nápisy v tomto písmu sahají i do staršího období, kdy byla klínopisná i hieroglyfická verze používána paralelně. Klínopisné nápisy pocházejí vesměs ze státních kanceláří – šlo o dokumenty státní správy, diplomatické korespondence či o texty překládané z babylonštiny (mytologie, např.epos o Gilgamešovi apod.).
Naproti tomu hieroglyfické písmo je možná starší a snad dokonce používané již v době vzniku starochetitského státu po roce 2000 př. n. l. Vesměs se však používalo k psaní na méně trvanlivé materiály a nápisy ze staršího období se prakticky nezachovaly.
V novochetitských státech se hieroglyfické písmo používalo i pro královské nápisy na monumenty (krásné jsou např. nápisy v syrské Karchemiši). Dnes víme, že šlo o písmo převážně slabičné. Problém s porozuměním textu spočíval v tom, že za cca 500 let se jazyk Chetitů přece jen dosti posunul a proměnila se i slovní zásoba (byť se samozřejmě stále jedná např. o jazyk indoevropský) a výslovnost (řada znaků se mohla zřejmě vyslovovat podle okolností různě, takže výslovnost zůstává i po vyluštění písma poněkud nejistou).
První pokus o vyluštění chetitských hieroglyfů učinil Bedřich Hrozný, ovšem jako celek neuspěl (dotyčný se v pozdním věku neúspěšně pokusil i o luštění lineárních písem z Kréty a protoindického písma harapské civilizace a v obou případech byl přitom přesvědčen, že jeho řešení jsou správná). Stejně tak další badatelé dosáhli pouze velmi omezených výsledků.
Nakonec se úspěch dostavil až díky nalezení bilingvy, kterou objevil Helmutt Theodor Bossert v roce 1951 u tureckého Karapete. V rámci této bilingvy byly nalezeny nápisy ve starofénickém písmu (cca 9. století, ještě před ovlivněním jazyka aramejštinou) a chetitské hieroglyfy. Problém byl ale ještě v tom, že starofénické nápisy byly tři a nápisy v hieroglyfické chetitštině dva. Nebylo tedy jasné, jaké části textu se spolu kryjí (a vlastně ani zda vůbec nějaké).
Jako první přečetl Bossert část nápisu, která odpovídala fénickému „postavil jsem koně ke koni, štít k štítu, vojsko k vojsku“. Údajně měl v noci sen, při kterém se mu před očima zjevily dvě hlavy koní v chetitském hieroglyfickém nápisu a mezi nimi znak, který už byl před tím dešifrován jako sloveso „dělat“ (tj. text odpovídal výroku „udělal jsem koně ke koni“). Poté, co byl nalezen styčný bod, šlo již další luštění relativně lehce.
(Zdroj: Vojtech Zamarovský: Za tajomstvom ríše Chetitov, Mladé letá, Bratislava, 1974)
