***pravidelné páteční přetištění staršího článku
Většina hrobů egyptských faraonů byla vyloupena. Pouze zčásti vyloupený hrob nijak zvlášť významného/mocného/bohatého faraona Tutanchaoma přitom obsahoval tolik zlata, aby to nálezu zajistilo celosvětovou proslulost. Kolik zlata pak asi na onen svět provázelo třeba Ramesse II.? Starověký Egypt nám z těchto úvah vychází jako země, v níž celkové množství zlata dosahovalo výšin astronomických. Kam se všechno podělo?
Na celý problém se ale můžeme podívat ještě z jiné strany. Fakt, že zlato se nám dochovalo především z doby Nové říše, ukazuje, že z rukou mrtvých přecházel tento kov neustále do rukou živých. Třeba hrobky králů první dynastie v Abydu byly během prvního mezidobí vyloupeny přímo vojsky vladařů Nenísovetu. Zlaté poklady byly prostě pohyblivé, v Egyptě nikdy nebylo dost zlata pro všechny panovníky „najednou“. To však neznamená, že by ukládání zlata v podobě záhrobní výbavy nemělo žádný ekonomický efekt (viz také článek Mumie chránily starověký Egypt před inflací,
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/42EA2DA5CE1CE3F0C1256ED50067D42A).
V Egyptě, na Sinaji i v Núbii byla v historické době bohatá naleziště zlata (ložiska kolem Abydu byla zřejmě jednou z příčin, proč se právě zde vytvořilo na konci předdynastické doby hlavní mocenské centrum). Postupně se však vyčerpávala a v době římské už neměla větší význam.
Naproti tomu Mezopotámie vlastní zlatá naleziště neměla, a zlato se sem tedy dostávalo obchodem či dobyvatelskými výpravami – především z Íránu a z Malé Asie, ale i obchodními stezka z Indie či Bahrajnu.
Na rozdíl od Egypta se zlato zachovalo naopak především z nejstarších dob – nejpravděpodobnějším výkladem je stoupání spodní vody, která brání v přístupu k řadě vrstev z posumerské doby. V pozdější době se v Mezopotámii docela rychle střídaly říše i jejich dobyvatelé, což mohlo také vést k odlivu zlata ze země. Buď jak buď, z Mezopotámie se nám dochovalo mnohem méně zlata než z Egypta. Proslulé jsou především nálezy zlatých šperků z královského pohřebiště v Uru z počátku 3. tisíciletí př. n. l.
Sumerové oproti Egypťanům zvládli řadu nových technik zpracování zlata, např. cizelování a letování. Nejžádanější výrobky, náušnice, sponky, ale také amulety, byly už vyráběny sériově – odléváním v kadlubech. Mezopotámští umělci dokázali také roztepat zlaté fólie do tloušťky tisíciny milimetru. Zlatnictví zde celkově dosáhlo vyšší úrovně a o to větší škoda je, že se z tehdejší doby dochovalo tak málo památek.
Velmi kontroverzní jsou tehdejší technologie používané k pozlacování. Ze starověké Mezopotámie z doby kolem roku 200 př. n. l. totiž pochází nález, který bývá interpretován jako nejstarší galvanický článek. Jedná se o keramickou baňku, do jejíhož zaasfaltovaného hrdla je zapuštěn měděný váleček, ve kterém je ještě železný drát. Zjistilo se, že pokud se do tohoto zařízení nalije kyselina, dostaneme zdroj stejnosměrného napětí. O tom, že zařízení bylo ve starověku takto skutečně používáno (tj. k pozlacování), ovšem nic nevíme. Dokud se neprokáže opak, je tedy na místě spíše skepse.
Zdroj:
Jan Struž, Bohumil Studýnka: Zlato, zlato, zlato, Mladá fronta, Praha, 1985,
Paul Johnson: Civilizace starého Egypta, Academia, Praha, 2003 a další literatura
Barbara Wattersonová: Egypťané, NLN, Praha, 2005
Josef Klíma: Lidé Mezopotámie, Orbis, Praha, 1976
a další
Připraveno ve spolupráci se serverem Abros – investiční zlato, zlaté mince a cihly.
