Student World

Kašmír – nebo přesněji kašmírová vlna – patří k těm nejluxusnějším přírodním textilním materiálům, které jsou k dispozici. Je extrémně jemný, výjiměčně lehký a zároveň hřejivý, měkoučký na omak a současně výborně drží tvar, je nemačkavý, má neobyčejně dlouhou životnost a je vzácný a drahý.

Historie kašmíru

Své jméno získal kašmír po severoindické provincii, kde již od 16. století vyráběli místní řemeslníci originální, výjimečně jemné a pozoruhodně zbarvené šály ze suroviny, kterou kupovali od čínských, tibetských a afghánských obchodníků, kteří putovali po hedvábné stezce. Indický císař Akbar Veliký (1542 – 1605) byl prvním významným propagátorem kašmíru a měl ve svém šatníku množství kašmírových šál, často v exotických barevných odstínech.

Moderní historie kašmíru v západní kultuře začíná okolo roku 1800, kdy se první kašmírové šály dostaly do Paříže, kde vzbudily okamžitě velkou pozornost a stály u zrodu plánů na vlastní výrobu kašmírového zboží ve Francii. Prvním evropským komerčním zpracovatelem surového kašmíru byla francouzská společnost Valerie Audresset, která v roce 1836 začala spřádat surovinu dovezenou z Číny. Původní francouzské kašmírové šály měly, na rozdíl od originálů z Kašmíru, jiný vzor na rubu než na líci a po roce 1840 se významným producentem kašmírových šál stalo Skotsko, kde spřádali přízi, vyrobenou ve Francii. V 70. letech 19. století navštívil Kašmír majitel přádelny z Bradfordu ve Skotsku Joseph Dawson a studoval postup výroby kašmírové příze. Po svém návratu proces zdokonalil a zejména zmechanizoval a začal průmyslově vyrábět kašmírovou přízi ze suroviny, kterou si sám dovážel ze severní Číny. Postupem času se jeho společnost stala největším světovým obchodníkem a zpracovatelem kašmíru, což platí až do dnešních dní. Zároveň položil základy celého průmyslového odvětví ve Skotsku – relativně malé skotské přádelny dodnes produkují tu nejkvalitnější kašmírovou přízi a kašmírové látky.

U zrodu současné popularity kašmírových úpletů stáli ve 20. letech 20. století couturieři Jean Patou a Coco Chanel, kteří je jako první zahrnovaly do svých kolekcí. O další posílení obliby kašmírových výrobků se po 2. světové válce postaraly dvě firmy – britská N. PEAL a italská Loro Piana – a zejména hollywoodské filmové hvězdy (Marilyn Monroe, Carry Grant, Elisabeth Taylor, Gary Cooper, Steve McQueen a další).

Zpracování kašmíru

Základní surovinou pro výrobu kašmírové příze je srst (resp. pouze podsada) kozy kašmírské (Capra hircus laniger). Srst kozy kašmírské se skládá ze svrchní vrstvy (tzv. pesíky) a z podsady. Pesík je dlouhý, hrubý, hedvábně lesklý, rovný chlup, který má délku mezi 5 – 12 cm a průměr 60 – 90 μm a jeho primární funkcí je ochrana před deštěm nebo sněhem. Podsadu tvoří velmi jemné, husté chloupky s typickou délkou 4 – 10 cm a průměrem 14 – 20 μm a jejich úlohou je chránit zvíře před chladem. Kozí srst je každoročně na jaře ručně vyčesávána a následně přebrána tak, aby základní surovina obsahovala pouze podsadu. Paradoxně, v čím horších klimatických podmínkách kašmírské kozy žijí, tím kvalitnější vlnu poskytují – nejkvalitnější vlna pochází z koz, volně chovaných na rozlehlých severočínských nebo mongolských stepích, kde teplota v zimě dosahuje až -40 ^oC. Vzhledem k vysoké poptávce po kašmíru jsou opakovaně činěny pokusy chovat kozy kašmírské buď průmyslově ustájené nebo v mírnějších klimatických podmínkách, ale výsledná surovina je vždy podřadné kvality. Barva surové vlny může být šedá, hnědá nebo bílá s tím, že nejkvalitnější je barva bílá, která je ideální pro barvení v dalším procesu zpracování (šedá a hnědá barva surové vlny neumožňuje, aby byla zbarvena do jasných a zářivých odstínů).

Zpracování kašmíru je dlouhý a pracný proces, který obsahuje několik desítek postupných kroků, z nichž mnohé se provádějí ručně. Vlastní zpracování kašmíru začíná brzy na jaře, kdy místní chovatelé ručně vyčesávají kozy kašmírské a sbírají vyčesanou srst. Vyčesávání trvá 6 až 8 týdnů a z jedné kozy kašmírské se vyčeše 150 – 250 g surového kašmíru. Surový kašmír je pak ručně roztříděn podle barev a odstínů a zároveň jsou při této operaci odstraněny hrubé nečistoty. Následuje jemné proprání a následné pozvolné usušení, které má za účel odstranit prach a jemné nečistoty.

Další operace patří k těm klíčovým, které určují výslednou kvalitu kašmíru – roztřídění surové vlny na vlastní jemnou podsadu, která se dále zpracovává a hrubší pesíky. Separace se provádí česáním surové vlny na speciálních strojích, které nepoškozují vlněná vlákna. Výsledkem této operace je vlněné chmýří, které je neskutečně jemné a nadýchané a jehož množství je až o polovinu menší, než váha vstupního surového kašmíru. Následuje barvení vlněného chmýří do požadovaného barevného odstínu. Vlastní barvení vyžaduje, i v dnešní době počítačových spektrálních analyzátorů, obrovské zkušenosti barvířů tak, aby výsledná barva byla konsistentní a stejnoměrná. Požadovaného barevného odstínu se dosahuje přesným smícháním vlněného chmýří několika základních barev, které se provádí opakovaně tak, aby výsledné vlněné chmýří bylo zcela homogenní. Nabarvené vlněné chmýří je pak spřádáno do nekonečných vláken.

Platí, že čím delší a tenčí jsou původní chloupky podsady, tím je výsledný kašmír kvalitnější. Vlákna jsou následně znovu spřádána do kašmírové příze, která může být jednou až 8x skaná (tento parametr určuje, z kolika vláken je výsledná příze vytvořena – jednou skaná příze je nejjemnější a nejtenčí). I spřádání ovlivňuje zásadním způsobem kvalitu výsledné kašmírové příze. Pokud jsou při spřádání jednotlivá vlákna více „utažená“ je výsledek sice zpočátku hrubší, ale výrazně kvalitnější a trvanlivější. Naproti tomu pokud jsou vlákna „povolená“ je vyrobená příze sice výrazně jemnější na omak, ale více se opotřebovává, vytváří více žmolky a rychleji stárne. Současně platí, že „utažená“ příze je výrazně dražší, protože se na její výrobu spotřebuje více surového kašmíru (a to až 2 x více na stejnou délku oproti „povolené“ přízi).

Nejkvalitnější kašmírová příze je spřádána v Evropě – ve Velké Británii nebo v severní Itálii. Na obou místech jsou specializované přádelny s dlouholetou tradicí a know-how, které zpracovávají tu nejkvalitnější surovinu, pocházející z Mongolska nebo ze severní Číny. Jako pravý kašmír nebo 100% kašmír je možné podle mezinárodních pravidel označit pouze výrobek, který je vyroben z podsady kozy kašmírské a maximální průměr chloupků je 19 μm.

Kašmírová příze je následně používána buď pro tkaní látek, kde je obvykle kombinována s ovčí vlnou, nebo pro pletení úpletového zboží – svetrů, šál, čepic, ale i polokošil nebo celých dámských šatů. Díky své jemnosti kašmír nedráždí pokožku a obvykle ani těžcí alergici nemají problém nosit kašmírové úplety na holé tělo.

Největším producentem kašmíru je Čína s odhadovanou roční produkcí surového kašmíru okolo 12 000 tun. Mongolsko ročně vyprodukuje okolo 3 000 tun surového kašmíru, následováno Indií, Pákistánem, Afganistanem, Íránem a Tureckem. Kromě výše uvedených tradičních oblastí se v posledních dvou desetiletích intenzivně rozvíjí chov koz kašmírských i v Austrálii, na Novém Zélandu, ve Spojených státech nebo v severní Itálii. Nicméně kvalita kašmíru z těchto nových oblastí nedosahuje kvality oblastí tradičních (kozy jsou v nových oblastech chovány v mírnějších klimatických podmínkách a jsou dobře živené a nemají tedy potřebu se chránit proti extrémním vlivům). Celkem je na světě ročně k dispozici cca 17 000 tun surového kašmíru, což představuje – po přebrání, očištění a spřadení – okolo 6 000 tun pravého 100% kašmíru. Z jedné kozy kašmírské je možné ročně získat 150 – 250 g vlny a tedy na výrobu jednoho svetru je zapotřebí vlna ze 3 koz kašmírských.

Připraveno ve spolupráci s www.sekora.cz.

autor