Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Různé genetické „stromečky“ lidských populací jsou samozřejmě věcí poněkud ošidnou; na rozdíl od biologických druhů mezi populacemi jednoho druhu probíhá dále výměna genů, takže pro různé znaky dostaneme různé stromečky. A je pak otázka, jaké etnikum je z hlediska „celkové“ populace na zemi tím nejvzdálenějším – byli jím snad třeba Tasmánci? Z hlediska své izolace (která souvisí s možným vznikem nového druhu) téměř jistě. To ale neznamená, že by měli být nějak podobní původním Homo sapiens, spíše naopak – jsou (byli) těmi asi nejodvozenějšími.

Nicméně pokud se přidržíme převládající představy, že všichni současní lidé jsou potomky společných předků vzniklých v Africe, pak by právě někde v Africe mohla existovat populace relativně nejbližší prvním Homo sapiens. Obecně lze s takovým závěrem asi souhlasit, zůstává ovšem problém, jak tuto populaci najít, a zda to vůbec (právě kvůli tomu neustálému promíchávání) lze.
Paradoxy, na které lze narážíme, dobře ilustrují Koisané. Tato skupina je vymezena primárně jazykově a až druhotně znaky antropologickými. Mj. do ní patří Křováci (Sánové) a Hotentoti (Koitové), žijící dnes v jižní Africe; geneticky mají ovšem vazbu na Afriku východní (Etiopie; antropologicky snad připomínají staroegyptská vyobrazení obyvatel země Punt). Na rozdíl od většiny ostatních obyvatel subsaharské Afriky mají spíše žlutou než tmavou pleť a zdají se mít blízko k asijským populacím. Potíž je ale v tom, že z toho nelze nic moc rekonstruovat z hlediska historických událostí.
Východní Afrika samozřejmě byla propojena s Asií, hovoří se zde dnes především afroasijskými jazyky. V historické době (cca 0-600 n. l.) existoval poměrně těsný vztah mezi etiopskou říší Aksúm a jižní Arábií. Čili je těžko říct, zda se jedná o jakousi „starobylou směs“ ostatních populací před jejich rozrůzněním, nebo etnika vzniklá dalšími migracemi zpět z Asie a následně zatlačená na jih Afriky, hlavně expanzí skupiny Bantu.
„Sánové by tedy podle některých antropologů mohli být dokonce jakousi poslední čistou linií – přímými potomky prvních anatomicky moderních lidí,“ uvádí se v knize „Lidé od Čadského jezera“.
Zde zmíněné však platí hlavně pro Sány-Křováky z pouště Kalahari. Další Koisané, třeba pastevečtí Koitové (Hotentoti) mají tmavší pleť i řadu znaků společných se sousedícími etniky Bantu – například jsou vesměs schopni v dospělosti štěpit mléčný cukr, což ukazuje, že svůj způsob obživy provozují již delší dobu.
Skupiny hovořící koisanskými jazyky u Viktoriina jezera se antropologicky od svých okolních bantuských a jiných populací zdaleka tolik neliší.

Zdroj: Viktor Černý: Lidé od Čadského jezera, Academia, Praha 2006 a další

Poznámky:
– Žlutá pleť Koisanů se ovšem laicky vzato nezdá být důsledkem migrací sem a tam mezi východní Afrikou a západní Asií (kde v posledních tisíciletích populace se žlutou pletí podle všeho nežijí).
– Otázku po „původnosti“ by jistě mohlo pomoci objasnit například zkoumání vztahů mezi Sány a původními obyvateli Nové Guineje. Nakonec migrace z Afriky před cca 50 000 lety musela vycházet nejspíše z ze severovýchodní části tohoto kontinentu. Jaký vztah to má ale ke Koisanům, to skutečně těžko říct.

autor Pavel Houser