Někdy máme tendenci vnímat byzantskou říši jako „zdegenerovaný Řím“, despocii víceméně orientálního střihu stojící na propojení světské a církevní moci a armádě. Jenže to je jen jedna část pravdy, naopak středověká Konstantinopol byla městem více-méně moderním.
Konstantinopol byl jakýsi stát ve státě. Kromě krátké epizody křižáků (dobytí města v roce 1204) a definitivního pádu města do rukou Turků nebyla byzantské metropole nikdy dobyta (výhodná poloha a řecký oheň ji zachránily při několikerém obléhání Araby, před útokem Avarů i Bulharů, stejně jako když se města pokoušeli zmocnit Rusové). Tato kontinuita stála za rozvojem města, který trval i v průběhu raného středověku. Kumulované bohatství umožňovalo rozvoj řady ekonomických aktivit a existenci vrstvy připomínající moderní podnikatele. Rozmach Konstantinopole trval přes veškeré pohromy, které postihovaly říši jako celek (Arabové a Normané v jižní Itálii a na Sicílii). Ve městě existovalo veřejné osvětlení, ulice byly plné krámků, dílen i faktorií. Kromě klasických středověkých cechů zde fungovala i celá řada dalších obchodních sdružení. „Průmyslový“ duch města připomínal spíše kapitalismus než feudalismus. Ze starověkého Říma přetrvala v Konstantinopoli i obliba cirku, zejména vozatajských závodů.
Jestliže třeba v 10. století mluvíme o tom, že nejvyspělejší částí Evropy bylo muslimské Španělsko, trochu zapomínáme na Byzanc – Konstantinopol tehdy připomínala moderní velkoměsto mnohem více než Cordóba (o jiných evropských centrech samozřejmě nemluvě) a zřejmě ji převyšovala i počtem obyvatel. Zde jsme ale odkázáni jen na odhady toho typu, že podle zpráv v Cordóbě 10. století stálo 200 000 domů a 700 veřejných lázní.
Zdá se, že život Konstantinopole byl do jisté míry na politickém dění v byzantské říši nezávislý, bez ohledu na střídání císařů, vztahů císařů s patriarchy a bojů říše na vzdálených územích si město žilo vlastním životem.
Teprve někdy ve 14.-15. století dosáhla této úrovně města italská. Konstantinopol samotná byla v té době již chudší a řada čtvrtí opuštěných, „podnikatelský duch“ zde však trval až do dobytí města Turky.
Zdroj: Christopher Brooke: Evropa ve středověku v letech 962–1154, Vyšehrad, Praha 2007
Poznámky:
– Byzanc ovšem byla říší s vysokými daněmi a řadou státních monopolů. Pro rozvoj města byla ovšem asi důležitá kontinuita – nikdy zde nevymizela vzdělaná „světská“ vrstva, udržovalo se (modifikované) římské právo a především město nebylo až do roku 1204 nikdy vypleněno.
– Dalo by se samozřejmě spekulovat, že pokud by se Byzanc dokázala politicky udržet, mohlo dojít třeba dříve i k průmyslové revoluci.
