pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Existuje rozšířená představa, že Kyjevská Rus byla státem evropského typu. „Východní vlivy“ se podle tohoto pohledu v Rusku začaly prosazovat až po mongolském vpádu a tatarské nadvládě. Tehdy se do vedoucí pozice dostala Moskva, jejíž knížata původně fungovala jako výběrčí daní pro chány Zlaté hordy.
Svržení Tatarů proběhlo navíc ve stejné době jako pád Konstantinopole. Výsledkem pak byla představa Moskvy jako „třetího Říma“, náboženský mesianismus kombinovaný se státem v podobě absolutistické despocie. Ve stejné době byl Novgorod obchodním městem s otevřenou ekonomikou, de facto republikou s dělbou moci a volenými samosprávnými radami. Město mělo čilý styk s Hanzou i německými rytíři a s Moskvou ho spojovalo pouze pravoslaví. Novgorodská autonomie připomínající více ducha původní Kyjevské Rusi byla ale zničena vojenskou silou.
Od té doby veškeré reformy, které měly Rusko přiblížit Západu, například za Petra Velikého, zůstávaly v Rusku pouze záležitostí určitého vnějšího nátěru, maximálně se týkaly elity. Kateřina II. si sice dopisovala s francouzskými volnomyšlenkáři, doma ale vládla jako orientální despota. Odtud se pak odvíjejí třeba i úvahy o tom, že i tzv. socialistická revoluce byla přetvořením jedné orientální despocie v jinou, obdobou střídání dynastií v Číně; opět ve spojení s mesianismem atd. Snaha přiblížit Rusko Západu, posilující od poloviny 19. století, tak byla opět přerušena.
Edgar Knobloch ve své knize Nomádi a Rusové předkládá jiný obraz ruských dějin. Novgorod (a Pskov) 15. století sice skutečně připomínal hanzovní města, to však byla výjimka. Zřízení města nebylo odvozeno z kyjevské Rusi, ale vzniklo až po jejím zániku, když se vymanila z ústřední moci. Kyjevská Rus nepřipomínala západní feudální státy své doby, ale spíše říši nomádů; její vládce se tituloval jako kagan, značné části území říše ležely ve stepních oblastech a žilo se zde polonomádsky. Silný byl vliv nejen Byzance, ale i Persie (zprostředkováno např. Chazary). Města měla povahu spíše správních a vojenských center než středisek řemesel a obchodu. Zemědělství mělo malou produktivitu i ve srovnání se zbytkem tehdejší Evropy, chov dobytka a lov tak byly nutnými doplňky obživy (vegetační doba je ve většině ruského území relativně krátká). Stát měl absolutistický charakter, jeho knížata připomínala nomádské chány (autor dokládá na základě zvyklostí stolování, oblibou stanů atd.). Systém povinností se neodvozoval od držby půdy (lenní systém západní Evropy); soukromé vlastnictví půdy neexistovalo. Téměř neexistoval vnitřní obchod, řemeslníci vesměs působili v samozásobitelských vesnicích, daně se nevybíraly v podobě peněz. I po přijetí křesťanství pokračoval zvyk pohřbu s koněm. Významnou složkou ekonomiky Kyjevské Rusi byl obchod s otroky.
Je možné, že polokočovný charakter Kyjevské Rusi souvisel i s tím, že vládnoucí knížata byla vikingského původu.
Shrnuto, „asijské vlivy“ jsou tedy v ruských dějinách podle autora přítomny silněji, není to jen důsledek tatarského vpádu.
A mimochodem: polonomádským státem podle autora byla i Velká Morava ovládající stepi Panonie. Teprve po přesunu centra do Čech vznikl zemědělský stát západoevropského typu.
Zdroj: Edgar Knobloch: Nomádi a Rusové – asijské vlivy v ruských dějinách. Triton, Praha 2008
