Tento text je úryvkem z knihy Léky a drogy – průvodce pro každého
http://www.dokoran.cz/index.php?Drogy_leky&p=book.php&id=244
Mezi nejvýznamnější úspěchy farmakologie druhé poloviny minulého století patří objevy látek účinných při léčbě příznaků psychických onemocnění.
Léčiva potlačující symptomy schizofrenie, deprese a panické poruchy náš pohled na tyto chorobné stavy značně ovlivnila – je například čím dál jasnější, že mají fyziologické příčiny. Nové léky také vedly k dramatickým změnám v celkovém terapeutickém přístupu – psychiatrické léčebny už dnes díky nim například nejsou místy, kam je třeba uzavírat „nebezpečné blázny“ a izolovat je od společnosti.
Skoro všechny léky užívané v psychiatrii působí na některý z neurotransmiterů v mozku. Miliardy nervových buněk v tomto orgánu spolu komunikují pomocí velmi složitých spojení. Mezi buněčným nitrem a vnějším prostředím se udržuje nízký elektrický potenciál a vybíjení této „baterie“ vyvolává přenos elektrických impulsů podél dlouhých buněčných výběžků. Jakmile ale elektrický signál dospěje až na jejich konec, přenos na sousední nervovou buňku (tzv. synaptický přenos) už probíhá chemickou cestou. Uvolní se tam totiž nepatrné množství jednoho nebo více neurotransmiterů, které působí na receptorové bílkoviny na povrchu sousedního neuronu a tlumí nebo naopak vyvolávají jeho aktivitu (signály typu Vypnout jsou tu stejně důležité jako signály Zapnout).
Jako neutransmitery slouží více než 50 různých látek a každé z nich odpovídá specifický receptor na buněčném povrchu. Pro léky se tím nabízí mnoho potenciálních cílů, ať už mají funkci nějakého neutransmiteru posílit, nebo ji naopak blokovat. Už první efektivní léčiva pro terapii klinické deprese v mozku podporovala aktivitu přirozených látek označovaných jako monoaminy. U deprese jsou zvlášť významné dvě z nich: noradrenalin (norepinefrin) a serotonin. Obě tyto látky ovlivňují činnost cerebrálního kortexu čili mozkové kůry. Noradrenalin povzbuzuje mozek v tom, aby bděle sledoval důležité události v okolí, serotonin zase rozhodujícím způsobem ovlivňuje náladu a emoční stavy.
První bezpečná a účinná antidepresiva se objevila v 50. letech minulého století – byl to imipramin švýcarské společnosti CIBA-GEIGY a amitriptylin americké firmy Merck. Obě léčiva v mozku podporují aktivitu monoaminů.
Noadrenalin a serotonin se deaktivují poměrně neobvyklým mechanismem tzv. zpětného vychytávání – specifická transportní bílkovina v buněčné membráně je totiž dopraví zpátky do nervového zakončení, kde tyto látky původně vznikly. Imipramin i amitriptylin tento přenos inhibují a prodlužují tím působení monoaminů.
Princip zpětného vychytávání i účinku antidepresiv objevil Julius Axelrod z amerického Národního ústavu pro duševní zdraví – a v roce 1970 byl za to odměněn Nobelovou cenou za medicínu a fyziologii.
Imipramin i amitriptylin se staly oblíbenými léky a používají se dodnes. V 80. a 90. letech minulého století ale nastoupila ještě úspěšnější antidepresiva, která působí především na transport serotoninu a ostatní monoaminy neovlivňují. Inhibitory selektivního zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jejichž typickým představitelem je fluoxetin (Prozac), se od starších antidepresiva liší mj. tím, že u nich předávkování není tak nebezpečné. Prozac i další léky typu SSRI významně přispěly k rozvoji trhu s antidepresivy –- v roce 1999 se jich celkově prodalo za 11 miliard dolarů a dva léky této třídy jsou v současnosti mezi desítkou nejprodávanějších léků vůbec. Dostupnost těchto bezpečných a účinných preparátů přitom přispěla k odhalení, že deprese je daleko běžnějším onemocněním, než se kdysi myslelo.
Deprese často doprovází úzkost, projevující se v různých podobách. V extrémních případech pacienti trpí velmi silnou úzkostí a záchvaty paniky. Tyto stavy se mohou vyskytovat i několikrát týdně, často posilovány nějakou fobií – například z otevřeného prostoru, z příliš velké koncentrace lidí nebo ze sociálních kontaktů. Existují ale i mírnější formy fobií a úzkosti, mnohdy spojené s nespavostí a neklidem.
Nejúčinnějšími léky pro terapii úzkostných stavů (anxiolytiky) jsou benzodiazepiny, jejichž klasickým představitelem je diazepam (Valium). Mají výrazný uklidňující efekt a mnohdy také pomůžou znovu nastolit normální spánkový režim. Valium bylo v 60. a 70. letech minulého století vůbec nejprodávanějším lékem a svému výrobci, švýcarské společnosti Hoffmann la Roche, vyneslo enormní zisky. Později se začaly prodávat podobné léky, které měly stejný princip účinku – podporovaly v mozku aktivitu hlavního inhibičního neurotransmiteru GABA. Benzodiazepiny se užívají i v léčbě nespavosti – pro tento účel byly vyvinuty rychle a krátce působící varianty, díky nimž pacient ráno po probuzení necítí kocovinu ani únavu.
Opakované užívání benzodiazepinů má ale i své stinné stránky, podobně jako je má většina dalších psychofarmak. Pacienti si na tato anxiolytika někdy vyvinou návyk, takže pro ně není lehké s jejich braním přestat. Jakmile se o to pokusí, zažívají návrat psychických potíži se zvyšující se úzkostí a nespavostí.
Celkově vzato ale benzodiazepiny představují poměrně bezpečnou skupinu léků, které už pomohly milionům pacientů.
Úzkost nebo depresi zažije občas každý z nás, takže také cítíme jistou empatii k lidem, kteří trpí extrémními formami těchto stavů. Pochopit schizofrenii je ale pro nás daleko těžší. Postihuje asi jedno procento populace, rozvíjí se obvykle po pubertě v rané dospělosti a často pak znamená celoživotní postižení.
Příznaků je mnoho, bývají dost bizarní a u každého pacienta jiné. Mezi typické symptomy patří: sluchové halucinace, obvykle hlasy, které o nemocném mluví ve třetí osobě; iracionální bludy; pocit pronásledování a paranoia; nesouvislé myšlení a vyjadřování; ztráta sociálních vazeb a mobility. Choroba mnohdy brání tomu, aby nemocný normálně pracoval a zvládal běžné denní aktivity a bludy ho můžou vyprovokovat k iracionálním aktům násilí.
Léčiva, která potlačují některé z klíčových příznaků schizofrenie, znamenala v terapii velký pokrok. První z nich bylo objeveno náhodou. Na počátku 50. let minulého století se francouzští lékaři Jean Delay a Pierre Deniker zabývali novým lékem chlorpromazinem, který se původně testoval jako anxiolytikum k uklidnění pacientů před většími operačními zákroky. Delay s Denikerem ho ale podávali nemocným trpícím manickými stavy a zjistili, že je výrazně uklidňuje. Poté ho vyzkoušeli i u schizofreniků a také u nich účinně potlačoval neklid, aniž je uspal – působil tedy jako anxiolytikum, ne sedativum.
Chlorpromazin se jako efektivní lék na schizofrenii rychle ujal na obou stranách Atlantiku. Po něm následovaly další léky, včetně velmi účinného haloperidolu objeveného mimořádně talentovaným Belgičanem Paulem Janssenem. Některé z testovaných látek jsou tisíckrát účinnější než chlorpromazin, takže příznaky nemoci ustoupí na několik týdnů po jediné dávce – ta se obvykle aplikuje ve formě nitrosvalové injekce. Ze svalu se potom farmakum pomalu uvolňuje do celého těla. Díky tomu se schizofrenici můžou léčit ambulantně, stačí totiž, když si jednou nebo dvakrát měsíčně dojdou do ordinace, kde jim lékař aplikuje další dávku. Dostupnost této léčby významně přispěla k tomu, že ze světa zmizely klasické viktoriánské „blázince“, kde se schizofrenici izolovali na uzavřených odděleních.
Objev mechanismu, kterým chlorpromazin a jeho nástupci potlačují příznaky schizofrenie, byl jedním z úspěchů nového vědeckého oboru zvaného psychofarmakologie. Dva průkopníci na tomto poli, Švéd Arvid Carlsson a Američan Paul získali v roce 2000 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. Ukázali, že cílem pro všechny léky s účinkem chlorpromazinu je jeden z monoaminových neurotransmiterů, dopamin.
Dopamin hraje roli i při další poruše postihující mozek, při Parkinsonově nemoci, kdy postupně degenerují nervové buňky produkující a uvolňující tuto látku. Nemocný nedokáže správně kontrolovat pohyby, končetiny jsou strnulé a často je postihuje třes. Příznaky choroby léčí preparát L-DOPA, který vniká do mozku a je tam konvertován na chybějící dopamin.
Léky určené pro terapii schizofrenie ale působí opačně, v mozku tedy blokují působení dopaminu na odpovídající receptory. Nepřekvapí proto, že jedním z vedlejších účinků těchto substancí jsou příznaky Parkinsonovy nemoci, a naopak předávkování L-DOPA vyvolává psychotické symptomy.
U nové generace léků na schizofrenii jsou nežádoucí vedlejší účinky výrazně potlačeny, přičemž jsou stejně účinné jako jejich předchůdci. Blokují nejen dopaminové receptory, ale také jeden z receptorů normálně obsazovaných serotoninem – právě díky tomu nevyvolávají tak často symptomy typické pro Parkinsonovu nemoc.
Schizofrenie je poměrně rozšířená choroba, a i když se zatím nedá vyléčit, potlačení jejích příznaků znamená neocenitelnou pomoc pro miliony pacientů na celém světě.
Faktem je, že ještě zbývá hodně práce, než se u tak komplexních poruch, jako jsou deprese, panická porucha nebo psychózy, do detailů zjistí, jak vlastně psychofarmaka působí na mozek. V mnoha případech se například příznivé účinky projeví až po několika týdnech, zatímco samotný biochemický efekt (blokáda zpětného vychytávání serotoninu, antagonismus dopaminových receptorů atd.) je skoro okamžitý. Zdá se, že bezprostřední účinek léku spouští nějaké dlouhodobé procesy, které vedou k postupnému obnovení psychické rovnováhy – ale nic bližšího o tom zatím nevíme.
Farmakologové se neustále snaží objevit nová, lepší farmaka pro léčbu psychických poruch a zvlášť velké úsilí v poslední době věnují terapii Alzheimerovy choroby a dalších forem senilní demence, které s rostoucí střední délkou života představují čím dál větší problém. Zatím se však v této oblasti příliš nepokročilo…
Leslie Iversen
Drogy a léky: Průvodce pro každého
Překlad Ivan Kmínek, brožovaná, 144 stran, 23 ilustraci, 165 Kč
Anotace:
Nejrůznější chemické sloučeniny se záměrně užívají k dosažení určitých pozitivních účinků. Některé z nich patří mezi léky, které slouží k léčení nemocí, jiné se označují jako drogy a bereme je kvůli tomu, že vyvolávají příjemné pocity. V této knize se mj. dozvíte: – Jak působí léky proti bolesti – Kolik bakterií je rezistentních proti antibiotikům – Proč je dobré přestat kouřit okolo třicítky – Jak je to s aplikacemi konopí v medicíně – Kolik lidí ve skutečnosti zabijí taneční drogy typu extáze – Jak se vyvíjejí nové léky a kdy zvítězíme nad rakovinou
http://www.dokoran.cz/index.php?Drogy_leky&p=book.php&id=244
