Lidská historie v DNA: 100 000 let izolace a pokraj vymření

Člověk |

Zdá se, jako by se původně jednotná populace našich předků v jižní a východní Africe někdy před 150 000 lety rozštěpila. Větší tok genů mezi skupinami vytvořil relativně „jednotnou“ africkou populaci zase až před asi 40 000 lety. V období izolace zasáhlo jižní a východní Afriku zřejmě několikrát ničivé sucho.




V evoluci člověka budí velký zájem samotný vznik moderního člověka někdy před 200 000 lety (viz populární problém mitochondriální Evy) a poté migrace z Afriky, které mohly začít před 60 000 lety. O tom, co bylo mezi tím, se moc neví – samozřejmě hlavně kvůli nedostatku archeologických nálezů.
Předpokládáme, že během této doby celková velikost lidské populace různě kolísala, a to i směrem dolů (genetická „hrdla lahve“, bottle neck) a nejspíš několikrát. Jak vidno, úspěch našeho druhu nebyl něčím předem daným, naši předkové mohli i prostě vyhynout. Předpokládá se, že před 70 000 mohlo žít v Africe klidně jen 2 000 lidí.

Migrace ven z Afriky genetickou mapu tohoto kontinentu příliš neovlivnila. I když zde samozřejmě docházelo k řadě migrací v rámci kontinentu i vstupu lidí „zvenku“, přesto současné genetické mapy Afriky (na rozdíl od jiných kontinentů) stále vypovídají o historii před 200 až 60 tisíci lety. Tým z řady vědeckých institucí (včetně účasti vědců z IBM) nyní zveřejnil nejrozsáhlejší studii africké mtDNA, která vycházela z porovnání více než 600 kompletních sekvencí mtDNA. Vzorky pocházely z celého afrického kontinentu.

Výsledky? Zdá se, jako by se původně jednotná populace našich předků v jižní a východní Africe někdy před 150 000 lety rozštěpila. Větší tok genů mezi skupinami vytvořil relativně „jednotnou“ africkou populaci zase až před asi 40 000 lety. Už ale před 70 000 lety začalo lidí zase přibývat, což brzy umožnilo i migraci do zbytku světa. V období izolace zasáhlo jižní a východní Afriku zřejmě několikrát ničivé sucho, které mohlo být příčinou toho, že obývané oblasti byly od sebe odděleny pustinami.
Autoři výzkumu každopádně zdůrazňují, že genetika prokázala svoji sílu při výzkumu období, z něhož se přímých archeologických nálezů dochovalo jen málo. Rozpad jednotné populace na řadu ostrůvků a jejich následné opětovné slití označují za působivý příběh, který bychom se jinak nedozvěděli.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámky:
Je zajímavé, že po tak dlouhém období izolace (řádově 100 000 let) se jednotlivé skupiny vůbec mohly spolu křížit. Vždyť jde o polovinu trvání celého našeho druhu.
Právě v tomto období izolace se také rodilo to, co označujeme jako moderní chování a co pak mají společné všechny lidské kultury: symbolické myšlení, umění…

Viz také:
Datování nejstarších šperků se posouvá dále do minulosti
První migrace jižními moři
Koisané – původní etnikum?








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.