Pískavý jazyk na Kanárských ostrovech nebo polysyntetický jazyk Eskymáků-Inuitů (jediné slovo víceméně odpovídá větě) není výsledkem přírodního prostředí, genů ani společenského zřízení. Nemusí to být ale tak docela pravda.
Vlastně je logické předpokládat spíše opak. Jazyk slouží k dorozumívání/předání signálu (ať už jde o manipulaci, kooperaci nebo prosté sdělení informace), ve vichrech subarktických ledových pláních je potřeba mluvit jinak než v pralese nebo na poušti. Na druhé straně víme, že jazyky se vyvíjejí (včetně proměny jejich základního typu) a šíří se do prostředí zcela odlišného od místa svého původu – jako třeba se celosvětově rozšířily jazyky indoevropské. Jak se v tom všem vyznat?
Vědci z University of Miami a Max Planck Institute (několika různých ústavů tohoto jména v Německu a Nizozemí) zkusili statistiku – korelaci mezi vlhkostí vzduchu a tónovými jazyky. Hypotéza zněla, že složitě tónované jazyky (mandarínská čínština apod.) by neměly vznikat v suchých oblastech, protože zde prostředí nepřeje komplexnějším pohybům hlasivek, které se vysušují, když se „zpívá“. Když se porovnala klimatická data a fonologie 3 700 jazyků, předpověď se prý potvrdila. Práce publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences byla navíc doplněna experimentálním výzkumem v oblasti laryngologie (věda o hrtanu, zejména tedy s ohledem na choroby – viz ona zkratka ORL na dveřích lékařských ordinacích). K únavě hlasivek stačí jen suchý vzduch, při experimentech v laboratoři nebyl uvažován písek či prach ve vzduchu, což můžeme v pouštích oblastech navíc předpokládat ve zvýšené míře a výsledkem bývá častější poškození hrtanu.
Tím nemá být řečeno, že podoba jazyka je prostředím nějak jednoduše determinována vlhkostí vzduchu, ale jeden z faktorů to je.
A samozřejmě, výzkum zkoumal především vývoj/stav před průmyslovou revolucí. Jednak evoluce jazyků ve smyslu proměny jejich základního typu (tónový-netónový apod.) je poměrně pomalá, za druhé dnes žijeme do značné míry v umělém prostředí (např. s klimatizací). I když se možná dočkáme i studie, jak vývoj jazyků může ovlivnit globální oteplování…
Jeden z autorů studie, prof. Caleb Everett, se navíc domnívá, že stojí za to testovat také další možné souvislosti jazyka a prostředí. Tak třeba v chladných oblastech by dávalo smysl méně otevírat při řeči ústa, v teplých by se člověk takhle naopak ochlazoval. V suchých oblastech by zase menší otevírání úst snižovalo ztráty vody. Everett si povzdechl, že lingvisté jako sociální vědci jsou samozřejmě neradi, protože se jim takto zpochybňuje jejich hýčkané dogma o jakési nezávislosti sociálních věd na těch přírodních. Dodává ovšem, že třeba ptáci v různých prostředích komunikují různě (a zřejmě nikoliv náhodně, ale právě v závislosti na ekologii) a není důvod, proč by to u člověka mělo být jinak. Alespoň fyzičtí antropologové by se prý těmito otázkami mohli začít systematičtěji zabývat.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Tón hraje roli i třeba v češtině, rozkaz/oznamovací věta/otázka, ale není to tak, že by jednotlivé slovo mělo podle tónu různý význam.
