Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Tutanchamón, panovník velmi krátce vládnoucí v období po smrti náboženského reformátora Achnatona, bývá pokládán za zcela bezvýznamného krále. Jeho výjimečnost však spočívá v tom, že faraonova hrobka byla jako jedna z mála objevena neporušená – spolu s obrovským zlatým pokladem. Jak gigantické musely pak být poklady, které na onen svět doprovázely nejslavnější a nejbohatší faraony?

Obrovské prostředky věnované k zajištění náležitého záhrobního života zdánlivě nemilosrdně dusily ekonomiku země. Celá záležitost ale kupodivu není tak jednoznačná. Ačkoliv starověký Egypt neznal peníze v dnešním slova smyslu, k roli univerzálního oběživa zde mělo nejblíže zlato. To Egypťané těžili ve svých dolech (na Sinaji a v Núbii), později ho čím dál více získávali také v rámci své asijské dobyvačné politiky. Královské pohřby z tohoto hlediska představovaly způsob „ukládání“ zlata, jehož množství v oběhu se díky tomu do mnoho generací udržovalo na přibližně konstantní úrovni.
Až na konci Nové říše se naplno roztočila inflační spirála.

K plenění královských hrobek docházelo už v dřívějších obdobích egyptských dějin. Ve zmatcích prvního mezidobí vzaly za své mnohé pyramidy a v téže době vojska nenísovetských nomarchů dokonce „oficiálně“ vydrancovala hrobky prvních vládců sjednoceného Egypta v Abydu. Nicméně teprve po vyplenění hrobek panovníků Střední i Nové říše v oblasti Théb, k čemuž došlo za 20. dynastie, se do oběhu dostalo takové množství zlata, že výsledkem byla inflace (srovnatelná s tím, co se stalo v raně novověké Evropě po objevení pokladů Nového světa) a ekonomický kolaps země. Egyptu se již nikdy nepodařilo obnovit své velmocenské postavení…

Nedá se však rozhodně říct, že by Egypťané svými náboženskými představami (nevědomě) vedli svoji ekonomiku k prosperitě. Sporné aspekty stavby pyramid pomineme, zjevně negativní úlohu však sehrál požadavek zádušního kultu jako podmínky pro posmrtnou existenci panovníka. Faraon musel ještě za svého života pro takový kult vyčlenit určité lidi (kněží, pomocný personál) a k jejich obživě vyhradit zemědělskou půdu/vesnice/jejich obyvatele. Tímto způsobem se palácové državy zmenšovaly a pozemkový majetek se naopak hromadil v rukou kněžstva. Určité jiskření mezi světskou a náboženskou mocí bylo patrné již v období Staré říše, v období Nové říše se pak stalo problémem, které přímo ohrožoval stabilitu egyptského státu.

Zdroj: Paul Johnson: Civilizace starého Egypta, Academia, Praha, 2003

autor Pavel Houser