Student World

Humor je přirozeně věc krajně individuální, ne každému se zdá být vtipný třeba humor násilný nebo sexuálně podbarvený (ale univerzální jistě není ani obliba humoru laskavého nebo absurdního). Dnešní politická korektnost s logikou „hlavně aby se to někoho nedotklo“ obecně humor dost oklešťuje, na druhé straně nějaká tabu asi existovala vždy. Berme tedy jako hypotézu, že náš dnešní humor by měl jít evoluční psychologií vysvětlit obdobně jako humor lovců mamutů, kteří si třeba (?) vyprávěli vtipy o tom, jak se soused chytil do oka na zajíce.

Evolučně-psychologický výklad operuje standardně s tím, že humor je jako paví ocas, jimiž si muži získávají pozornost žen (a jistěže i naopak, ale tam se předpokládalo, že v menší míře). Paralela s pavím ocasem je ještě těsnější, pokud si muž dělá legraci sám ze sebe – to odpovídá vysloveně strategii handicapu, kdy dotyčný demonstruje, že je tak dobrý, že si může dovolit i tohle.

Nyní k vlastnímu výzkumu.

Laura Mickesová, postdoktorandka z University of California v San Diegu, a její kolegové provedli průzkum, který srovnával smysl pro humor mezi muži a ženami. V „obecném povědomí“ mají větší smysl pro humor muži. V rámci výzkumu se to potvrdilo jen o fous, zajímavější jsou ale další paradoxy.

Spoluautorem studie byl Robert Mankoff, který kreslí vtipy do časopisu New Yorker. V první části úkolu dostali testovaní lidé obojího pohlaví za úkol napsat o samotě nějaké vtipné texty pod jeho obrázky. I když to není zrovna „nejpřirozenější“ způsob, jak žertujeme, výhodou je, že se při něm odruší ostatní sociální faktory. Každý z účastníků dostal za úkol připsat text pod 20 obrázků.

Poté respondenti hodnotili vtipnost jednotlivých titulků (poměrně komplikovaně, když se řadily za sebe dle vtipnosti a pak se počítalo průměrné skóre). Titulky vymyšlené muži vyšly o chloupek lépe, rozdíl byl celkem malý (a to i přesto, že celých 90 % respondentů (obojího pohlaví) tvrdilo, že větší smysl pro humor mají muži). Zajímavé ale je, že mnohem více se titulky mužů líbily jiným mužům, ženy je upřednostňovaly opravdu jen o chlup.

Spoluautor studie, profesor Nicholas Christenfeld, to komentuje, že to pro muže nemusí být dobrá zpráva. Myslí si, že svou vtipností třeba udělají dojem na ženu, ve skutečnosti ale více pobaví jiné muže (třeba i de facto v tu chvíli „konkurenty“).

Ve druhé fázi měli respondenti zkusit určit, jaké titulky psali muži a jaké ženy. Muži i ženy přitom přisuzovali vtipnější titulky mužům. Dále si měli titulky zapamatovat – nepřekvapivě se lépe pamatovaly hlášky vtipné. Nakonec se výzkumníci podívali na frekvenci používání obscénních/vulgárních/sexuálních výrazů. Muži je používali o něco častěji než ženy, ale tyto vtipy nebyly hodnoceny lépe než jiné, takže to mírně větší vtipnost mužů nezapřičinilo.

Může být, že muži mají pověst těch vtipnějších prostě proto, že se o vtipnost více snaží, Možná i proto, že si v tomto více věří. Když byli původní autoři vtipů vyzváni, aby odhadli, jak dopadli, muži se sami hodnotili výrazně lépe – o mnohem více, než byl skutečný rozdíl.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámky:

– Počet účastníků byl ovšem poměrně malý, titulky kreslilo 16 mužů a 16 žen a posuzovalo 34 mužů a 47 žen.

– Autoři neuvažují, že vtipem ovšem člověk přece baví i sám sebe (často pouze sám sebe :-)).

– Možná by stálo za to smysl pro humor rozlišovat na aktivní a pasivní?

– Viz ona politická korektnost, „dobré vychování“ apod. – hodnotili respondenti opravdu, co jim přišlo vtipné, nebo co si mysleli, že by jim přijít vtipné mělo?

– Obdobně paradoxní výsledky vyšly v jiném, už starším výzkumu týkajícím vzhledu. Podle logiky „pavího ocasu“ bychom analogicky předpokládali, že ženy se strojí/líčí především proto, aby zaujaly muže. Ukázalo se ale, že při tom (opět přirozeně statisticky) dají více na hodnocení jiných žen než mužů. Jak vidno, nejjednodušší evolučně-psychologické objasnění nemusí vždy korespondovat s realitou.

Vysvětlení podobných paradoxů mohou být různá – třeba humor může sloužit i k vytváření aliancí s jedinci stejného pohlaví.

autor Pavel Houser