Filozofie se tehdy soustředila stále na znovuobjevování antických autorů (částečně přes arabské překlady). Tehdejší lidé se mnohdy domnívali, že oproti antice žijí v období úpadku – státní moci, ale i úpadku morálním (nedokonalost tehdejší církve proti předpokládané čistotě církve původní apod.). Navíc se rozmáhala kacířská hnutí a oproti předešlému období vzrůstala i církevní represe, byly zde křížové výpravy včetně války proti albigenským, objevily se nové tvrdé zákony proti kacířství i inkvizice… Tehdejší lidé se dokonce domnívali, že jsou oproti antice i menších postav.
Samozřejmě existovaly také přímo apokalyptické nálady, přesvědčení, že svět se nachází v posledním tažení, přichází Antikrist a blíží se Poslední soud.
Ale přesto se právě tehdy zrodila myšlenka pokroku a přesvědčení, že tehdejší doba je lepší než ty předchozí. Jan ze Salisbury a Petr z Blois tvrdili, že i kdyby lidé byli hloupější, oproti antice vidí dále čistě kvůli hromadění poznatků. Rolandino Passageri si všímá, že starší právní předpisy jsou poněkud jednoduché a nedosahují sofistikovanosti těch současných. Čím je nějaká věc bližší současnosti, tím je důvtipnější.
Tomáš Akvinský přímo tvrdil, že lidský život postupuje přirozeně od méně dokonalého k dokonalejšímu a platí-li to pro jednotlivce, pak i pro celé dějiny. Filozofové před Aristotelem mu přijdou zmatení, rovněž úroveň řemeslné práce má vzrůstající tendenci. Přírodní filozofové zase preferovali koncepci, že i sama příroda začíná s formami méně dokonalými a postupně je zdokonaluje (jakási myšlenka přírodního výběru – určité náznaky toho ale nalezneme už v antice).
I když nové technologie nevznikaly tehdejším lidem přímo před očima, přece jen byla zakládána nová města, přibývalo obyvatelstva a stále se zúrodňovala nová půda, kácely lesy a vysoušely močály. Tento vítězný „boj s divočinou“, to, jak se příroda otevírá využití člověka, byl patrný i během jediného života a přispíval k optimistickému náhledu na současnost. I kdyby se tehdejší technologie z hlediska kvality antice jen vyrovnala, předčila ji, jak se tehdy povšimli, jistě v kvantitě.
Objevil se i názor, že v apoštolské tradici zůstalo něco nenaplněno, takže rozvíjet se může i církev (byť toto bylo třeba formulovat opatrně). U Rogera Bacona se pak v úvahách o nových optických přístrojích či létacích strojích přímo rodí představa pokroku technického…
Zdroj: John H. Mundy: Evropa vrcholného středověku 1150-1300, Vyšehrad, Praha 2008
