Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Někteří lidé jsou k hypnóze zjevně náchylnější než jiní. Na čem hypnabilita závisí? V následujícím textu vycházíme ze zcela solidní knihy vydané nakladatelstvím Academia…

Pomineme kritéria pohlaví (některé studie ukazují ženy jako velmi mírně hypnabilnější, jiné žádný rozdíl nedetekují) a věku a spíše nám půjde o to, jaké rysy osobnosti musejí mít lidé hypnoticky ovlivnitelní.

Logické by se zdálo předpokládat, že hybnabilní osoby jsou snadno ovlivnitelné, povolné, poslušné, dobře reagující na placebo. Problém je ovšem složitější – hypnabilita koreluje rozhodně třeba s reakcí na sugesce. Naopak třeba to, že hypnabilní lidé silněji reagují na placebo, se potvrdit nepodařilo.

Pozitivně koreluje hypnabilita s tendencí k souhlasu. Pokud bude účastníkům experimentu zadán test s otázkami spíše vágními a povolené budou pouze odpovědi ano a ne, budou hypnabilní lidé odpovídat oproti normální populaci častěji ano. Přitom může jít jak o otázky nějak se vztahující k pocitům blízkým hypnóze („měl jste někdy pocit, že neovládáte určitou část svého těla?“), ale i o otázky v tomto ohledu zcela neutrální („měl jste někdy pocit, že někoho současně milujete a nenávidíte?“).

První část otázek má ovšem vztah k dalšímu fenoménu – lidé ovlivnitelní hypnózou zažívají podobné pocity mnohdy i v bdělém stavu. Často odpovídají kladně na otázky ve stylu „stalo se vám někdy, že se vám známý předmět před očima proměnil v něco jiného“? Mají tedy zhruba řečeno sklony k halucinacím. Druhou významnou odlišností je schopnost nechat se pohltit (přírodou, uměním, určitou rolí). Souvislost s hypnabilitou se opět zdá být intuitivně jasná.

Vztah s představivostí obecně se ale prokázat přesvědčivě nepodařilo. Odborníci se domnívají, že pojem představivost je příliš vágní a bylo by třeba odlišovat různé druhy představivosti – například rozlišit vnitřní (co mám dělat, aby…) a vnější (tyhle záclony se divně vlní a…). Totéž se pak týká vztahu hypnability a tvořivosti. Opět by zde zřejmě bylo třeba rozlišovat tvořivost vycházející z vnitřních a vnějších podnětů, korelace se v tomto kritériu také liší podle pohlaví (u žen se zdá hypnabilita s tvořivostí korelovat mírně pozitivně, u mužů nikoliv).

Zdroj: Stanislav Kratochvíl: Experimentální hypnóza, Academia, Praha 1999

Poznámky:

Mimochodem, v knize je uvedená i zajímavá perlička, jak také může hypnóza nezamýšleně fungovat. Pacient se léčil kvůli nedostatečnému sebevědomí a terapeut mu v hypnóze mezi jiným sdělil „dokážete všechno, co chcete, kdybyste chtěl vyloupit banku, zvládnete to“. Následoval skutečně pokus o vyloupení banky, provedený ovšem (jak jinak) naprosto neprofesionálně a neúspěšně. Dotyčný nakonec ale skončil nikoliv ve vězení, leč na pozorování v léčebně. Čímž bychom se dostali k dalšímu zajímavému okruhu témat, totiž soudním případům, kdy se argumentovalo hypnózou.
Ať tak či onak, zdá se, že hypnóza není obecně příliš účinná, protože ovlivňuje lidi ovlivnitelné i jinak.

autor Pavel Houser