Student World

500 stran, plnobarevný tisk, kvalitní papír – kniha na první pohled vypadá prostě jedna z výpravných publikací o dějinách umění plná reprodukcí slavných obrazů. Fakt, že editorem tohoto díla je Umberto Eco, samozřejmě vede ke zvýšenému zájmu; titul se tak má šanci dostat do rukou nejen kunsthistorikům (či lidem, kteří luxusní publikaci dostanou darem, zařadí do knihovničky a nejspíš nikdy nepřečtou).
Dějiny krásy nejsou podle autorů totožné s dějinami výtvarného umění, sochařství ani architektury. Autorům jde o cosi obecnějšího, snaží se stavět vedle sebe jednotlivé estetické koncepce, od řecké mytologie a klasických myslitelů (Platóna, Aristotela, Dionysia Areopagity, Ficina, Kanta…) až po moderní svět médií. Ecova přítomnost slibuje pokus o rehabilitaci žánrů, nad nimiž intelektuálové tradičně ohrnují nos (komiks, reklama…). Dojde na krásu strojů, sympatická je rovněž snaha vyhnout se frázovitému moralizování, ocenit i svět sériově vyráběných artefaktů a neskrývaného konzumu. "Náš badatel z budoucnosti nebude schopen určit, jaký estetický ideál vlastně sdělovací prostředky ve 20. století a ve stoletím následujícím šířily. Nezbude mu, než kapitulovat před záplavou tolerance a absolutním, bezbřehým polyteismem krásy," tak končí celá kniha. V úvodu se pak autoři brání obvinění z relativismu tím, že se k němu výslovně hlásí – krása je pro ně prostě to, co se v dané době a kultuře za krásné považuje. Za východisko je vzat slavný Xenofanův výrok o tom, jak by asi vypadaly sochy bohů vytvářené koňmi.
Toto pojetí na jednu stranu umožňuje popsat dějiny krásy podobně, jako se obvykle píší dějiny filozofie (prostě jako výčet různých koncepcí bez snahy říct, kdo má a kdo nemá pravdu). Přece jen by ale možná stálo za to pokusit se i o nějaký teoretičtější rozbor, ukázat, jaké koncepce jsou spolu v souladu a kde naopak narážíme mezi jednotlivými pojetími na zásadní rozpory. Je krása spíše nějakým světlem, harmonií a úměrou, pohybem, zachycením okamžiku, mají krásné věci společnou účast na nějaké "ideji krásna"? Tyto řekněme metafyzické otázky se v postmoderní době samozřejmě dostaly na okraj zájmu, staly se slovníkovými hesly – části čtenářů takový přístup jistě vyhovuje, jiným nikoliv.
Určitá výtka (pravda, vzhledem k editorově proslulosti opovážlivá) by mohla znít následujícím způsobem: Ačkoliv v úvodu autoři tvrdí, že jejich kniha je o kráse, nikoliv o umění, zůstala v tomto ohledu tak trochu na půli cesty a stále se dosti blíží dějinám malířství. Naopak fraktály jsou zde jen letmo zmíněny, prakticky se neuvažuje o kráse vědeckých teorií či matematických vět, chybí zamyšlení nad vztahem mezi estetickým cítěním a biologickým zakotvením člověka nebo rovnou úvahy o estetickém založení třeba takové pávice. V dnešní době se přitom bestsellery stávají knihy jako Elegantní vesmír (o kosmologii) či Proč krása vládne světu (o evolučních kořenech vnímání krásy), což by si snad zasloužilo nějakou reflexi. I krása technologií je zde nastíněna spíše letmo, estetickou působivost robotického psa, kosmické sondy či raketoplánu bude prostě muset promyslet někdo jiný. Navnaděn Ecovým jménem, trochu jsem ale podobný pokus o radikálně nové pojetí estetiky čekal právě od tohoto titulu.
Kniha je ovšem každopádně nenahraditelná jako literární antologie. Kromě "obrázků" a stručných přehledů estetiky jednotlivých epoch zde totiž najdeme celou záplavu citátů z dobových pramenů – velkou práci zde odvedl kolektiv překladatelů, který se snažil i v tomto oceánu textů dohledat, co už bylo do češtiny přeloženo. Zájemce o dekadenci všeho druhu také může potěšit, že autoři knihy byli podle všeho naladěni trochu na stejné vlně, když mezi řádky prosvítají sympatie právě k tomuto druhu umění (Wilde, Baudelaire, Poe…). A tak, ačkoliv autorům sotva šlo o dějiny literatury, krása psaného slova z knihy vystupuje podle mého názoru působivěji než hromada barevných reprodukcí.
Určitě zajímavá je také celá řada podrobností, které se čtenář spíše dozví mezi řádky. Příklad? Autoři vysvětlují třeba rozdílnou oblibu barev během středověku převážně technologickými aspekty jejich přípravy (zhruba řečeno, v oblibě byly barvy, které tehdejší malíři uměli připravit jako zářivé).

Umberto Eco (editor): Dějiny krásy, překlad kolektiv autorů, Argo Praha, 2005

podrobnosti: http://www.argo.cz/detail.asp?id=126056
anotace vydavatele: Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.

autor Pavel Houser