Volná myšlenka, respektive historie českých bezvěreckých hnutí, s sebou nese celou řadu paradoxů. Následuje popis několika z nich podle knihy Antonína K. K. Kudláče "Příběh(y) Volné myšlenky".
Na úvod se, podobně jako je tomu i v knize, sluší poznamenat, že o existenci Volné myšlenky dnes něco tušíme asi hlavně v souvislosti se Švejkem, kde zpitomělý hostinský Palivec po svém odsouzení vykřikne právě "Ať žije volná myšlenka!" 
– Málo se ví, že u zrodu volnomyšlenkářských a proticírkevních (respektive alespoň protikatolických) spolků stála ve 2. polovině 19. století celá řada teosofů. Někteří z propagátorů odluky církve od státu a laického školství patřili dokonce k vyznavačům spiritismu. Je docela paradoxní si představit, že by hnutí za vládu racionality bylo dnes iniciováno třeba propagátory waldorfského školství. Volná myšlenka byla také propojena na Svobodné zednáře, z nichž většina ovšem zastávala nějakou formu deismu. Nakonec je otázkou, o co Volné myšlence šlo – zda o boj proti náboženství jako takovému, proti organizovanému náboženství (příklad katolické církve) či proti propojení náboženství a politiky.
– Volná myšlenka a podobné organizace neustále oscilovaly mezi hnutími proticírkevními, jinak však apolitickými, a ideovou indoktrinací marxismem (ukazuje se, že lidé, kteří se zbavili "infekce" náboženství, nebyli vůči memetickým infekcím odolní obecně). Sociální demokraté i komunisté vytýkali Volné myšlence, že se nestará o boj dělnické třídy a že jejími členy jsou dokonce továrníci či jiné "měšťácké živly". Anarchisté jí předhazovali liberalismus a nedostatek sociálního cítění. Za což se volnomyšlenkáři již od konce 19. století namísto ochoty jít do konfrontace více či méně omlouvali a tvrdili, že jsou přece "tak nějak obecně" pro socialismus a jejich rétorika byla plná boje proti "třídnímu a majetkovému otroctví".
– Volná myšlenka na jednu stranu prosazovala odluku církve od státu, navíc však chtěla církev zbavit toho majetku, který neužívá přímo ke své činnosti. Takový "znárodňovací" přístup má k dnešnímu chápání liberalismu pořádně daleko. Vůbec se zdá, jakoby v českých dějinách téměř scházela tradice politického směru, kterému dnes odpovídá nenáboženská liberální pravice. Kniha Bohatství národů asi nepatřila k oblíbeným textům českých volnomyšlenkářů.
– Vztah Volné myšlenky k marxismu nebyl nicméně nekritický. Již na sjezdu v roce 1919 vystupovali emigranti z bolševického Ruska. Skeptici mezi volnomyšlenkáři si již v té době povšimli, že komunistické "sliby věrnosti" a podřízení Straně mají charakter jakéhosi podivného náboženství. Volná myšlenka měla také jako svoji "ideologii" hlavně pozitivismus, který byl terčem leninských výpadů. Ve 20. letech 20. století se pak Volná myšlenka přímo rozpadla a z jejího komunistického křídla vznikl Klub proletářských bezvěrců. Nicméně i tak Volná myšlenka setrvala na pozicích de facto socialistických, ve své předvolební agitaci doporučovala nevolit "klerikály, kapitalisty a komunisty". (Mimochodem, ve svém radikálně socialistickém období spolupracoval s Volnou myšlenkou také Mussolini, který z jejího popudu napsal a také vydal italsky psanou brožuru o Janu Husovi.)
– Volná myšlenka se dovolávala jako historických vzorů lidí, kteří byli pronásledováni katolickou církví. Byli ale snad Hus či Komenský nějakými volnomyšlenkáři? Příslušná argumentace byla tedy dosti vadná (ba naopak, některé protestantské reformátory typu Chelčického či řadu protestantských církví lze pokládat za jakési podivné sektáře ještě vzdálenější volnomyšlenkářským ideálům než "standardní" katolická církev).
– Některé spory tehdejší doby jsou ovšem z dnešního pohledu nepochopitelné – třeba spor o pohřeb žehem (absurdní je, že něco takového bylo zakázáno, stejně ale jako to, že někdo učinil boj za pohřeb žehem hlavní náplní svého života).
– Prohibiční hnutí má člověk spojené hlavně s americkým náboženským fundamentalismem. Bizarní je, že v ČR ovšem někteří volnomyšlenkáři pokládali alkohol a tabák za nástroje církevního útlaku a prohibiční/abstinenční hnutí bylo úzce spojené s antiklerikalismem (fakt je, že postoj katolické církve k alkoholu byl naopak vcelku liberální). Volná myšlenka taktéž požadovala další mravokárné silové opatření: zákaz prostituce. K tomu lze přidat propagaci masové tělovýchovy (byť o povinném členství v Sokolu se v knize nepíše.)
– Historie Volné myšlenky kromě triviálního závěru, že asi není moc na co navazovat (pozitivismus už asi není převládající filozofií ani ve vědě), každopádně vede k určité nejistotě i nad obdobnými hnutími dnešními. Těžko říct, které z tzv. racionálních postojů, jež zastáváme dnes, jsou ve skutečnosti pseudonáboženskými bludy. A samozřejmě – racionalita i kritičnost se nijak nevylučují s politickou slepotou.
– Pro ilustraci tvrzení předešlého odstavce snad poslouží jeden citát z programu Volné myšlenky, skutečně roztodivný slepenec. Cílem bezvěrců mělo být vybudovat "novou praxi životní", jejíž součástí bude "demokracie, socialism, humanita, návrat ku přírodě, pacifism, eugenika, péče o zdraví, rovnováha tělesné a duševní práce, popularisace vědění a socializace umění".
Antonín K. K. Kudláč: Příběh(y) Volné myšlenky, nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005
