Existuje řada knih o starověkém válečnictví a samozřejmě také o válkách moderních. Středověk (pokud tedy pomineme husity) u nás v tomto ohledu zatím přicházel poněkud zkrátka – i proto lze uvítat vydání specializované publikace Válka ve středověku.
Rozsáhlá historická práce popisuje dějiny vojenství od rozpadu římského impéria až do konce 15. století. Českých zemí se práce týká spíše okrajově, protože výklad je, nepočítáme-li křížové výpravy, geograficky omezen na západní Evropu. Nicméně zde najdeme i několik zmínek např. o husitském válečnictví, které je tak zasazeno do širšího kontextu (aneb byla vozová hradba skutečně českým unikátem?).
Kniha začíná rozborem vojenských aspektů konce antického světa. Následující chronologický přehled se soustředí především na organizační aspekty středověkých armád – jaké vrstvy tvořily jádro armád, kdo vojáky platil apod. Některé probírané otázky: Kdy převládaly milice/domobrana, kdy profesionální žoldnéři, existovala stálá armáda, kdy bojovala jen šlechta, kdy byl ozbrojen i prostý lid (Kdo směl nosit zbraň? Barbarští králové to např. upírali potomkům Římanů.), jak vypadaly osobní stráže vládců…
V této části se seznámíme také se středověkým opevněním, hrady, tvrzemi, ohrazenými městy, s obléhacími technikami a s počátky využití střelného prachu. Bohužel scházejí popisy dalších výbušnin a zápalných látek. Naproti tomu podrobně je diskutováno, v jakém období převládala pěchota a kdy jízda, kdy jízda lehká a kdy těžká (viz představa do plechu zadrátovaného středověkého rytíře – nakolik je oprávněná?), kdy pěchota bojovala zbraněmi na blízko a kdo šlo především o lučištníky (vzpomeňte, že u Kresčaku, kde zahynul Jan Lucemburský, to byli právě angličtí lukostřelci, kteří postříleli výkvět francouzského rytířstva). Na jiném místě je diskutován dosud sporný význam zavedení třmenu pro středověký jízdní boj.
Druhá část knihy podrobněji popisuje středověkou výzbroj (od mečů po dělostřelectvo). Pak dojde konečně i na vojenské umění ve smyslu používané taktiky. V závěru je pak válka probírána z hlediska její role ve středověké politice a ve vazbě na nábožensko-ideologické aspekty (fenomén rytířství, bojové mnišské řády…). Byla válka spíše záležitostí vládců a států, a nebo převládly drobné boje odehrávající se v rámci jednoho politického celku? Nakolik byl válečný stav výjimkou a nakolik pravidlem?
Až dosud jsme knihu pouze chválili. Jaké jsou naproti tomu chyby textu? Několik překlepů může leckoho zmást, protože se týkají číselných údajů (např. hned na úvodní stránce výkladu: Juliános neporazil Germány v Galii roku 257, ale o 100 let později); není přitom jasné, zda jde už o chyby originálu nebo až českého vydání. To, že úplně chybí dějiny námořních bojů, nevadí – autor to vysvětluje tím, že by se tak rozsah neúměrně nafoukl, látku bylo třeba rozumně omezit. Přece jen se ale jedná o text poměrně suchý, spíše odbornou historicko-sociologickou studii než čtivou populární práci zdůrazňující vojenské zajímavosti – např. scházejí popisy největších středověkých bitev, jen okrajově zde najdeme povídání o slavných vojevůdcích/válečnících apod.
Shrnuto, námět knihy zvolen výborně, ale z pohledu člověka, který není historik, je zde snad až příliš sociologie na úkor technologie a vlastního vojenství.
Philippe Contamine: Válka ve středověku, Argo, Praha, 2004
Podrobnosti:
http://www.kosmas.cz/knihy/104633/Valka-ve-stredoveku/
Anotace vydavatele:
Představy o středověku se v mnohém ohledu liší od skutečnosti. Dominují jim hrady, rytíři a nekončící střety. Autor knihy tuto představu nepopírá, zároveň ji však poněkud modifikuje a doplňuje. Detailním způsobem se totiž táže po hloubce rozkolu, který s sebou přinesly různé vlny „velkých invazí“, zvažuje sílu a slabosti karolinského vojska, připomíná válečnický kontext, který obklopoval a podmiňoval středověký svět, zkoumá války jako prvek, který posiloval moc státu. Jeho práce přináší syntézu vytvářející nový obraz rytířského středověku, v němž si hlavní pozornost zasluhuje vztah mezi válkou a křesťanstvím, které, kromě toho, že přineslo ideu spravedlivé a svaté války, vytvářelo i předpoklady ke vzniku pacifismu a myšlenky nenásilí.
