Aneb: Je pravda, že Česká republika je na tom z hlediska vědeckých objevů hůře než (např.) ostatní středoevropské státy?
Ve Vesmíru 1/2004 vyšel článek Ladislava Kováče "Charvátova otázka" [poznámka: zazdrojováno podle webu Vesmíru, příslušné číslo tohoto časopisu nemám v tuto chvíli bohužel k dispozici]. Text se zabýval příčinami stavu, kdy česká a slovenská věda výrazně zaostává i za zeměmi z hlediska historicko-geografických podmínek srovnatelnými (Maďarsko, Polsko…). Shodou okolností se jednalo o téma, na než jsem narazil už několikrát a opakovaně o něm debatoval, ovšem bez toho, aby se došlo k nějakému přijatelnému řešení.
Pokud bychom přepočítali počet Nobelovým cen za přírodovědné obory na počet obyvatel jednotlivých zemí, nejspíš bychom se dostali k velmi tristním výsledkům. A totéž by pak nejspíš platilo, kdybychom namísto Nobelových cen zvolili trochu vágně definovanou kategorii "významný vědecký objev".
Můžeme si vybrat ještě další pohled na věc. Velké množství (např.) Nobelových cen bylo uděleno do USA, ovšem příslušné objevy byly dílem emigrantů ze středo- či východoevropských zemí (jejichž úspěchy by si kvůli jejich židovskému původu mohl často navíc nárokovat třeba také Izrael). Počítat a srovnávat můžeme řadou různých způsobů, ale vtip je v tom, že pro ČR + SR to stejně nevychází nijak růžově. Jak se zdá (výjimky se jistě najdou), ani čeští či slovenští emigranti v USA na poli přírodních věd jako celek nijak zvlášť neexcelovali.
Problém se nedá svést na období komunismu ani na nízké peníze plynoucí do vědy dnes. Maďarsko a Polsko je na tom podobně. A navíc – měli jsme nějaké světově významné fyziky a matematiky třeba za první republiky? (U matematiky nejde ani příliš argumentovat nedostatečným přístrojovým/finančním vybavením)
Nabízím následující možnosti:
– Problém ve skutečnosti neexistuje a naše věda je srovnatelná s polskou, maďarskou apod.
– Problém sice existuje, ale nejspíš jde o náhodu bez hlubších příčin. Čistě statisticky – někde je objevů méně a někde více, bylo by naopak divné, kdyby jich bylo všude stejně…
– Problém existuje a je důsledkem toho, že v Polsku a Maďarsku byl bývalý režim po většinu času liberálnější než v ČSSR.
– Problém existuje a je důsledkem nepřízně politických i dalších elit. Není to přitom jen záležitost polistopadová. Od obrození byli v Čechách adorováni např. spisovatelé či dramatici, nikoliv přírodovědci. (ale protinámitka – naopak inženýrské obory a kvalifikované řemeslo zde byly v minulosti na vysoké úrovni)
– Jde o důsledek naprosto nevyhovujícího školního systému s mentorováním a bez zaměření na speciální péči o nadané. To by snad mohlo mít původ už v Rakousku-Uhersku, ale okolní země se zřejmě dokázaly tohoto dědictví účinněji zbavit.
– České (a slovenské) prostředí je příliš rovnostářské, nepřeje elitám všeho druhu, není to otázka pouze přírodních věd.
– Praha je dnes na Západě pokládána za jakési hnízdo iracionality a pavěd. Můžeme si snad představovat vliv jakéhosi Genia loci? Ve městě, kde ulicemi procházel Golem a alchymisté Rudolfa II., se prostě obtížně bádá nad kvarky (samozřejmě ani celá tato konstrukce není právě vědecká).
– ČR má nejvyšší spotřebu piva na hlavu. Pivo má sice zjevně blahodárné účinky (viz i řada článků na Science Worldu :-)), ale přece jen svými chmelovými látkami lehce otupuje, smiřuje a uklidňuje. Bere člověku sílu narážet hlavou proti zdi a nakonec přírodu donutit vydat určitý objev. A navíc – zatímco v zahraničí je nestřídmá konzumace alkoholu spíše záležitostí deklasovaných vrstev, u nás pijí "úplně všichni".
Tolik lehce nesoustavné poznámky a úvahy a napjatě očekávám výklady čtenářů.
