Student World

V minulosti se konec neandrtálců přičítal buď prostě tomu, že naši předkové je lovili jako zvěř, nebo je alespoň „ekologicky vytěsnili“ (efektivněji dokázali využívat krajinu, uživili více dětí apod.).

Když nedávno analýza neandrtálského genomu přinesla těžko zpochybnitelné důkazy o tom, že docházelo ke křížení s Homo sapiens, dostaly se do módy méně brutální teorie, podle nichž měly v Evropě oba druhy žít poklidně vedle sebe. Někteří imunologové soudí, že třeba Homo sapiens potřebovali dostat do genomu geny neandrtálců, aby se lidé na novém území ochránili před místními nemocemi. Objevují se matematické modely, podle nichž mohli neandrtálci (jejich geny) vymizet více-méně náhodou, prostě tím, jak se náhodně míchaly geny ve smíšené populaci (genetický drift).

Faktem ovšem je, že tyhle představy značně skřípou: pokud neandrtálci všude vymizeli krátce poté, co se objevil Homo sapiens, pak se přímo vnucuje, že zde byla nějaká souvislost.

Paul Mellars z University of Cambridge nyní přichází s tím, že na vině je opravdu „ekologická konkurence“ mezi oběma druhy. Zdůrazňuje, že ve skutečnosti neexistují důkazy pro nějaké křížení neandrtálců a Homo sapiens v Evropě – k tomu docházelo spíše před cca 100 000 lety na Blízkém východě, kdy se teritoria obou druhů různě posouvala sem a tam.

Mellars a jeho kolegyně Jenifer Frenchová se podívali na rozdíly mezi poslední kulturou neandrtálců v jihozápadní Francii (chatelperronian) a aurignacienem, který je již připisován Homo sapiens. Výsledek? Z aurignacienu známe více nalezišť (poznámka: je to ovšem mladší období, takže asi větší pravděpodobnost zachování), jsou větší a je na nich více nástrojů i kostí. Lze odhadnout, že hustota osídlení byla oproti chatelperronianu téměř dvojnásobná.

Větší populace, komplikovanější sociální interakce a lepší technologie – to úplně stačilo k ekologickému vytěsnění staršího druhu, tvrdí Mellars. Na rozdíl od kontaktu před cca 100 000 lety prošel mezitím Homo sapiens „průmyslovou revolucí“.

João Zilhão archeolog z Barcelonské univerzity, který zdůrazňuje význam mezidruhového křížení, tvrdí ale, že vzestup populace nastal až později v aurgnacienu, bez souvislosti s koncem neandrtálců. Naopak populace v době přechodu mezi druhy mohla podle něj dokonce poklesnout. Mellard ovšem kontruje, že jsou to spíše výmluvy: existuje hodně nalezišť už z raného aurignacienu a obě období leží časově tak blízko sebe, že není pravděpodobné, proč by nějaké geologické procesy měly selektivně ničit naleziště z chatelperronianu. Čísla jsou podle něj jednoznačná.

Zdroj: New Scientist

Obrázek: Rekonstrukce neandtrálského dítěte z Gibraltaru, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain, výřez. Rekonstrukci vytvořil Christoph P. E. Zollikofer a jeho tým z Univerzity v Curychu.

autor Pavel Houser