Student World

Transhumanismus je zhruba řečeno hnutí, které usiluje o překonání současných lidských omezení za využití technologií. V rámci tohoto hnutí se můžeme setkat s odvážnými myšlenkami o změně genetické podstaty člověka nebo rovnou o převedení našeho vědomí do softwarové podoby. Idea technologické singularity pak předpokládá vznik kvalitativně vyšší umělé inteligence a konec světa v té podobě, v jaké ho známe.
Na naše otázky odpovídá jeden z českých transhumanistů. Dalibor Šrámek vystudoval VŠE a živí se jako analytik/návrhář informačních systémů.

Existuje nějaká přesnější definice transhumanismu, než jakou jsme uvedli v úvodu tohoto textu?

Kdybych to měl vyjádřit jedním souvětím, tak přesvědčení, že technologický pokrok se zrychluje, že nové technologie bude možné použít pro lidstvo prospěšným způsobem a že bychom se měli snažit tomuto trendu napomáhat.
Je to dost obecná definice, což považuji za její výhodu. Transhumanismus má jakési formální vymezení, které je dílem WTA (World Transhumanist Association) a jejího zakladatele oxfordského filozofa Nicka Bostroma, ale já si myslím, že každý člověk, který se cítí být s transhumanismem nějak spřízněn, vnímá jeho obsah malinko jinak. Zkrátka neexistuje žádný kánon, s nímž by se člověk měl ztotožnit, aby se stal transhumanistou. Jako příklad bych uvedl libertariánsky zaměřený druh transhumanismu, který se označuje jako extropismus a proti němu se v poslední době vyčleňují socialisticky orientovaní transhumanisté, kteří svoje představy označují jako demokratický transhumanismus.
V každém případě navazují transhumanisté na osvícenskou tradici – zejména ve východisku, že člověk není produktem nadpřirozené bytosti, které by musel skládat účty, a může (ba musí) tedy rozhodovat sám o sobě a svém osudu.

Myšlenky o převedení vědomí do softwarové podoby trochu připomínají některé sekty. Nebývají tak transhumanisté svým okolím takto občas vnímáni?

Občas se s tím setkávám. Trochu podivný název a radikální myšlenky k tomu zřejmě vybízejí. Já bych ovšem neváhal transhumanismus označit za přímo antisektářský. Vybízí ke svobodnému a kritickému myšlení. Navíc člověk se může kdykoliv začít nebo přestat cítit transhumanistou, aniž by to pro něj muselo mít nějaké hmatatelné následky.
Jsou i kritici, kteří ateistickému transhumanismu vyčítají, že víru v Boha či nadpřirozeno pouze nahradil vírou v technologický pokrok a je tudíž svého druhu také náboženstvím. To je nesmysl. Nevylučuji, že někteří transhumanisté skutečně vnímají své přesvědčení podobně jako věřící lidé své náboženství, ale víra v technologický pokrok se podle mého názoru spíše podobá víře v předpověď počasí. Když si při odchodu z domova na základě poslechu zpráv vezmu i deštník, neznamená to, že mám náboženský vztah k meteorologům.

Sekty se mimo jiné poznají podle toho, jak získávají nové členy. Jak jste se k transhumanismu dostal vy sám?

Odedávna se zajímám se o vědu a technologie a jsem technooptimista. Před několika lety jsem při brouzdání po internetu a hledání informací o tématech jako nanotechnologie či umělá inteligence zjistil, že můj pohled na věc je kompatibilní právě s tímto myšlenkovým proudem. Další pátrání mě přivedlo i k podobně zaměřeným krajanům a tak jsme založili českojazyčný web http://www.transhumanismus.cz s cílem propagovat tyto myšlenky. Součástí webu je i pravidelně aktualizovaný přehled technologických novinek.
Nemáme však žádnou organizaci s pevnou strukturou a členstvím a komunikujeme převážně prostřednictvím internetu. Nejsem ani členem WTA.

Jak vidno, u nás je tedy transhumanismus teprve v začátcích, v USA se k tomuto hnutí ovšem patří celá řada známých osobností a celebrit…

Celebrity patří spíše k těm sektám, nicméně mohu jmenovat pár známých lidi, kteří se buď k transhumanismu přímo hlásí nebo zastávají radikální technooptimistické názory. Napadá mě vynálezce a podnikatel Ray Kurzweil, robotik Hans Moravec, průkopník umělé inteligence Marvin Minsky, věhlasný fyzik Stephen Hawking, u nás dobře známý robotik Kevin Warwick nebo třeba spisovatelé a publicisté Damien Broderick, Greg Egan a Vernor Vinge.

Jak konkrétně si představují transhumanisté přeměnu člověka? Mají podle vás největší perspektivu cílené genetické změny, doplnění našeho těla a mozku různými implantáty nebo přímo převedení vědomí do softwarové podoby?

Touha překonat pomocí technologie lidská omezení daná biologickou tělesnou stránkou patří k hlavním znakům transhumanismu. V zásadě je k tomu možné použít jakékoliv prostředky, které jsou aktuálně po ruce. Určitou optimalizaci činnosti svého mozku provádí každý, kdo si dá šálek kávy – to je možná důvod, proč jsou transhumanisté obecně tolerantní i k užívání dalších chemických stimulantů.
Metody dostupné v současnosti jsou ale nesmírně hrubé oproti těm, které (snad) budeme mít k dispozici v budoucnosti. Zpočátku se budou používat jako terapie. Již dnes například dokážeme nahradit neslyšícím do určité míry sluch pomocí speciálního implantátu nebo zabránit genovou terapií fatálnímu dědičnému onemocnění.
Genová terapie, která zabraňuje patologickému atrofování svalstva, ale může stejně dobře posloužit ke zvýšení výkonnosti sportovce nebo vojáka. Tyto dvě skupiny svůj zájem vůbec neskrývají a já nepochybuji, že poptávka bude nakonec mnohem širší. Podívejme se pro inspiraci, jak prudce roste popularita „primitivní“ plastické chirurgie.
Jak budeme postupně umět tělo nejen opravovat, ale i vylepšovat (například budeme mít k dispozici implantát s lepšími parametry než původní orgán), bude se stírat hranice mezi terapií a augmentací organismu. Augmentace je však jen jednorázová úprava. V dlouhém období proto transhumanisté uvažují o dvou možných cestách trvalého zvýšení lidských schopností. Jednou je úprava genomu. Vzhledem k tomu, kolik se nyní ve Spojených státech spotřebuje psychofarmak k potlačení možná i tendenčně diagnostikovaných dětských neuróz, dovedu si představit, že když budeme vědět, jak na to, zvolí mnozí rodiče přímo úpravu genetického kódu potomka, která by omezila predispozice k neurotickým problémům.
Nejspekulativnější možností další evoluce člověka je splynutí se stroji, respektive přenos mysli do strojů.

Opravdu si transhumanisté myslí, že vědomí lze převést do čisté softwarové podoby?

Když zkoumá moderní věda člověka, přistupuje k němu jako k hodně složitému stroji. Pokud je tento přístup oprávněný, mělo by být možné nahradit biologický substrát vědomí něčím jiným – nějakou formou počítače. Samozřejmě, že tohle je téma na hodně dlouhou diskusi. Jak jsem již uvedl, jde také o nespekulativnější z transhumanistických vizí.

(pokračování příště)
2. část rozhovoru
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/836290DD7416B77AC1256F7A0043E635?OpenDocument&cast=1

autor Pavel Houser