V roce 1992 se v únorovém vydání časopisu Ikarie objevila povídka "Za polem je les a ten je plný kostí". Před těmi deseti lety jméno jejího autora u nás nikomu nic neříkalo. Nyní je Robert Holdstock v této zemi zřejmě jedním z nejpopulárnějších autorů fantastického žánru vůbec.
Pojem "fantastika" přitom sice vystihuje náplň knih, těžko však škatulkovat dál. Není to rozhodně vědecko-fantastická literatura a nejde ani o klasickou fantasy. Hororové prvky sice nelze přehlédnout, netvoří však osu díla a krutá drsnost je navíc vyvažována jistou poetickou jemností. Máme tedy před sebou nejspíš zcela originální literární subžánr. Holdstockovy lesy mytág (slovo mytágo údajně vzniklo jako zkrácenina z "mytického imaga") jsou namíchané ze směsi současného britského venkova v hrabství Kent, reálných dějin, mytologie i toho, co si, aniž o tom mnohdy víme, stále nosíme zasuté ve svých myslích.
Základní teze: Ryhop, zdánlivě úplně obyčejný anglický les, je ve skutečnosti potomkem hvozdu, který zarostl celou Evropu po ústupu poslední doby ledové. Díky svému stáří v sobě les uchovává vzpomínky, jež občas mohou obživnout a vzít na sebe hmotnou podobu. Tvůrcem postav vzešlých z mlhy je však současně i nevědomí (či podvědomí – geografie psychických krajin je z podstaty věci poněkud nejasná) okolních obyvatel. Les podobně jako třeba oceán v Lemově knize Solaris lapá představy, přetváří je a cosi vrací zpět.
Za polem je tedy les a v něm můžete stejně dobře potkat Robina Hooda, postavy odvozené z artušovských legend (o tom viz např. autorovo interiew na
http://www.lib.rochester.edu/camelot/intrvws/holdst.htm),
neolitického šamana či svého otce proměněného v netvora – mytága mají mnoho podob a neustále mezi nimi jaksi přeskakují.
Holdstockova mytologická koncepce vychází především z jungovských archetypů (o tomto vztahu viz např.
http://www.ikarie.cz/myty/pereje.html),
ústřední otcovská postava (netvor Urscumug) může naopak potěšit i freudiány. Stejně tak spíše freudovský je i motiv "prvotní vraždy", která stojí u kořene Lavondyss, Dávných ozvěn i některých dalších knih (konflikt mezi freudovskými a jungovskými interpretacemi Holdstockova díla je stručně popsán na
http://sci-fi.eunet.cz/interkom/04/otroci.htm).
V pozadí příběhu však může být i jiný kulturní přelom, například zavedení nového náboženství nebo způsobu pohřbívání. Tvůrci těchto změn jsou každopádně stále přítomní, vzpomínky na ně přežily jejich fyzickou smrt a mohou v lese nabýt nové podoby.
Silná vazba ke stromům (jedna z povídek nese přímo jméno pohanské modlitby: "Otče náš, jenž jsi v lesích") odkazuje především na keltskou minulost, autor se však dokázal vyhnout módní keltománii a všeznalým druidům. V Holdstockových knihách mnohdy ožívá minulost ještě mnohem starší (nejstarší blízkovýchodní město Jericho se svou věží v Dávných ozvěnách, konec ledových dob v Lavondyss, ve Fantómovi dokonce jakési druhohorní pobřeží s vodními dinosaury…), v zatím poslední Holdstockově knize, Keltice
(http://www.ikarie.cz/interkom/2001/20010458.htm)
se pak přímo mísí galský příběh s řeckou mytologií a antickými dějinami. Loď Argó je navíc uvězněna pod ledem finského jezera, takže nejsme ochuzeni ani o motivy ugrofinské (interview s Holdstockem zřejmě ve finštině najdete na
http://www.aikakone.org/arkisto/holdstock2.htm.).
Sympatické je, že hrdinové a hrdinky Holdstockových knih se konfrontují s lesem a obyvateli stínu vesměs proto, aby řešili své soukromé problémy. Nenajdeme zde tedy všudypřítomný patos, který po Tolkienovi fantastickým žánrem doslova probublává. Do začarovaného lesa se lidé vydávají náhodou, puzeni vědeckou zvědavostí nebo s cílem přivést nazpět někoho, kdo tam zabloudil před nimi – žádná potřeba bojovat za dobro s velkým D a spasit svět.
Osobně pokládám snad jen za poněkud klišovitou autorovu zarputilou snahu obsazovat hlavní role dětskými hrdiny. Holdstock zřejmě podlehl rozšířené představě, podle které mají právě děti nějak blízko k paranormálním jevům. Nicméně je třeba říct, že i když se v knize občas objeví nějaký přístroj na měření mentálních energií (první hrdinové Lesa mytág jsou především puzeni potřebou záhadné fenomény zkoumat), podařilo se Holdstockovi zachovat míru a nepřevést celé dílo do frašky o psychotronicích s virgulemi. Autor prostě vypráví, nepokouší se čtenáři vnutit nějakou svoji esotericko-mystickou pravdu. Mytága jsou sice čímsi na způsob duchů, obejdou se však naštěstí bez poskakujících stolečků a dalších doprovodných spiritistických rekvizit.
Za vrchol Holdstockova díla je pokládána hned druhá kniha z cyklu Ryhopského lesa, Lavondyss (jméno jakési "prazemě", dle autora vzniklo slovo kombinací výrazů Avalon a Lyonesse). Na počátku děje stojí obraz ohně ("Oheň hoří v zemi Ptačího ducha", praví úvodní verše), podle autorových slov však v průběhu psaní stále více cítil také sníh. Hlavní hrdinka Tallis pátrá v lese po svém bratrovi, provázena mužem, jehož smrt nahlédla již v úvodním vidění. Když se jejich cesty skutečně rozdělí, je dívka posléze jakoby prorostlá stromem a její duše obtištěna do dřeva. Pak se děj rozbíhá až po samu mez, kterou vůbec umožňuje literární příběh (každému se to samozřejmě nemusí líbit – kritika náročnosti/složitosti textu viz
http://www.fantasyplanet.cz/spisovatele/holdstock/rec2.htm,
další recenze např. na sun.ujep.cz/%7Ezdenek/recenze/lavondys.htm), Tallis se současně vrací domů i propadá časem stále hlouběji až po dobu ledovou. Nějakou bezrozpornou logikou či výstavbou děje si Holdstock hlavu příliš neláme, klidně namísto budování systému ponechává vedle sebe jakési střípky a vzájemně k sobě volně odkazující obrazy ze země-nezemě. V tomto směru zřejmě nejdále zašla "Brána ze slonoviny, brána z rohu" (recenze např. http://www.ikarie.cz/bookscz/brana.html), která je prostě cestopisem mytologickými krajinami.
V dalších knihách (kompletní bibliografie je k dispozici např. na Holdstockových oficiálních stránkách na http://www.mythago.tuatha.org/biblio.html
nebo na
http://www.fantasticfiction.co.uk/authors/Robert_Holdstock.htm),
třebaže jistě nepostrádají půvab i čtivost, se již vrcholné laťky dosáhnout nepodařilo. Věci jako Lavondyss se možná opravdu píší jen jednou za život, když se dostaví božská inspirace Múz, a následující díla jsou pak spíše vzpomínkou na dotek jejich křídel, přece jen rozředěnými variacemi na téže téma.
Vůbec se zde nezmiňuji ani o ostatních Holdstockových dílech (jedna klasická SF povídka, "Cestovatelé", vyšla také česky, opět v Ikarii), které nespadají do lesního cyklu, stejně tak pomíjím i autorův životopis. Holdstock je prostě pánem Lesa mytág, jeho další stínové role by nebyly důvodem kultu, který se kolem spisovatele zvolna tvoří (knihy vyšly třeba i v korejštině –
http://www.openbooks.co.kr/index_001.htm).
Holdstockovy knihy jsou jednoduše tím lepší, čím blíže mají k mytickému příšeří. Jakmile se začne zaplétat do mezilidských vztahů a rodinných problémů (adopce apod.), začne skrz řádky textu protékat nuda i jistá kýčovitost. Snaha propojovat Ryhop s příběhy světa venku spíše ruší. Ostatně, Holdstockovi nejlepší hrdinové jsou značně introvertní, ne snad, že by žili ve vakuu, ale jejich pozornost patří kromě lesa především světu vnitřnímu (oba fenomény nejsou samozřejmě nezávislé). Právě z jejich vnitřních fantazií a snění se pak rodí mytága.
Holdstock s mytologií a magií pracuje již z pohledu moderního člověka, jeho víra je tedy plná pochyb. Tato vnitřní nejednoznačnost dodává knihám další rozměr: Mohou existovat kouzelné předměty – autora fascinují zejména masky -, ale také se tomu může jenom tak věřit. Kouzlo lze občas klidně ignorovat, legenda může být i pouhou nepravdivou pověrou. Jindy je zase příběh a jeho vyprávění to jediné, co existuje (pro ilustraci rozporu – představte si, že by Tolkienův Frodo zahodil třeba Prsten s tím, že důležité jsou stejně jen přidružené verše a ne nějaký artefakt – když bude potřeba, nasadí si na prst klidně libovolnou jinou tretku).
Zpochybnit hranici mezi objektivní realitou a vnitřními světy hrdinů umožňuje především jungovská psychologie. Holdstock nelíčí dějiny nějakého cizího světa, ale spíše rozmlženou skutečnost mezi bylo a nebylo, deníkový záznam senzitivní a labilní psychiky. Kromě šumění lesa zní z jeho knih i řeka, která neustále přináší nové a nové motivy, vlny je převalují, skládají a zase odnášejí směrem k dočasnému zapomnění. Mezi tím vším jsou spíše symbolické odkazy než nějaké pevné vztahy.
Přízraky existují i v rámci lesa jaksi méně reálně než lidé, neustále se rozpouštějí, tají a metamorfují do dalších podob archetypu. Z prostoru lesa se mohou vzdálit jen s obtížemi (proto se s nimi také jinak nesetkáváme). Není však namístě podcenění: V Lavondyss mytágo klidně přivodí i násilnou smrt vědci, které se vydal les zkoumat a posléze v něm zabloudí; současně se zde ukazuje i oživující role, kterou má v případě jednoho z přízraků láska k hlavní hrdince. A když už je řeč o lásce – pro Holdstockův svět není toto téma sice příliš nosné, nicméně v povídce Silvering (překladatel nechal původní název, jde o vodní hladinu poprášenou měsíčním svitem, snad "stříbření") předkládá čtenáři dokonce vztah mezi člověkem a tulenicí :-). Než se pokoušet o převyprávění, raději doporučím původní dílo – povídka vyšla česky ve sborníku Les kostí.
Tolik o nepochybně zajímavému a originálnímu obsahu Holdstockových knih, zbývá však uvést celou řadu dalších předností. Holdstocka vydává v češtině nakladatel (Polaris), kterému se vesměs daří udržet solidní úroveň textu. Ta je dána jak kvalitním překladem (Petr Kotrle – o jeho překladech Holdstocka např. viz
http://interkom.scifi.cz/1998/19980862.htm),
tak i ilustracemi Zdeňky Bouškové (Obálky k nahlédnutí na
http://www.talent.cz/talent/autor.php3?id_a=43&id_t=20,
lze stáhnout i holdstockovské spořiče obrazovky. Poetické obrazy Ryhopského lesa logicky inspirují i další výtvarníky
(http://www.amybrownart.com/artist.asp,
http://www.geofftaylor.btinternet.co.uk/holdstockgallery.html,
http://www.endicott-studio.com/galtoby.html). Knihy získaly několik zahraničních i domácích ocenění (Lavondyss např. vyhrála v rámci SF fandomu titul Kniha roku, totéž pak platilo i pro obálku) a dokonce se zdá, že se i dobře prodávají. Pokud k tomu připočteme literární kvalitu, je taková kombinace stěží uvěřitelná :-).
Co dál? Navštívit lze autorův oficiální sajt (http://www.mythago.tuatha.org). Anebo ještě lépe – opatrně vyhlédněte z okna, přivřete oči a zkuste sledovat obrazy honící se jaksi na periferii sítnice vašeho oka. Před vámi se nachází pole, za polem je les a ten je plný kostí 
Česky vyšlé knihy Roberta Holdstocka
(vydalo nakladatelství Polaris)
Les Mytág, Lavondyss, Hloubení, Les kostí, Fantóm, Dávné ozvěny, Brána ze slonoviny, brána z rohu, Merlinův les, Keltika
Zkrácená verze tohoto článku vyšla v dubnovém vydání časopisu Internet (http://www.inetmag.cz). Děkujeme redakci časopisu za možnost publikovat text také na portálu Science World.
