pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku.
Julia Lovellová ukazuje problematičnost řady obecně tradovaných „mýtů“:
Velká čínská zeď je především dílem dynastie Chan.
Nikoliv. Podobné zdi se začaly stavět už dříve, v období Válčících států. Zdaleka nešlo jen o obranu hranice mezi Čínou a kočovnými kmeny ve stepích na sever od obdělávané půdy. Zdi se v období Válčících států budovaly i mezi jednotlivými čínskými státy mnohem dále na jih. To, co dnes navštěvují turisté, je výsledek až dynastie Ming (15.-17. století). Je ale těžko určit, z jaké doby je jaký kus zdi, neustále probíhaly přestavby a při budování nových systémů se využívalo těch starších.
Velká čínská zeď měla chránit Čínu před kmeny ze stepi.
Zčásti je to jistě pravda, nicméně motivy stavby zdi nebyly jen vojenské. Nešlo ani o „hladovou zeď“, ale mnohdy o obdobu gulagu. Jednalo se o stavby, kam čínští císaři posílali své politické odpůrce. Navíc celý mechanismus fungoval tak, že ke sjednocení říše byla po období rozpadu potřeba velká armáda. Jakmile se říše sjednotila, náhle nebylo jasné, jak se nepotřebných vojáků zbavit. Jednou z možností bylo je poslat na sever. I v tradiční čínské historiografii hraje Zeď velmi pochybnou roli, symbolizuje útlak. Dynastie Čchin (3. stol. př. n. l.) a Suej (6. stol. n. l.) byly svými nástupci kritizovány právě za tyto stavby, „ztratily mandát nebes“ a přivedly zemi k ekonomickému kolapsu a nespokojenosti s všeobecnou tyranií. Jiná věc je, že i následující dynastie, jakkoliv kritizovaly své předchůdce, v podobných praktikách do určité míry obvykle pokračovaly.
Zdi měly obranný charakter.
I to je pravda jen do určité míry. Mnohdy byly zdi předsunutou výspou, která se nacházela daleko za hranicí obdělávané půdy. Cílem bylo spíše rozdělit nepřátelské, respektive ještě ne zcela pacifikované území, omezit zde pohyby mobilních jednotek stepních nomádů, umožnit čínským armádám snadněji se zmocňovat stád koní. Neměli bychom si myslet, že vztahy Čína-severní kočovníci byly jednostranné. „Barbaři“ samozřejmě několikrát napadli či ovládli Čínu, nicméně Čingischánova doba nebyla pro vztahy mezi Čínou a stepními kmeny zcela typická (byť i třeba po 3. stol. n. l. Čínu severní ovládaly různé dynastie mongolského původu). Mnohem častěji měla iniciativu ve svých rukou Říše středu.
Nakonec – o problematičnosti obranného smyslu zdí svědčí i tom, že vždy, když se severní kočovníci nějak sjednotili a centrální moc v Číně naopak zeslábla, byly zdi naprosto neúčinné. Spíše než jako hradby mohly v rovinatém terénu poskytovat výhodu přehledu po nepřátelském území – k tomu ale nebyla potřeba souvislá zeď, stačila by pravidelně rozmístěná stanoviště.
Masivní charakter zdí byl umožněn i tím, že třeba oproti římskému Limes byla zvolena velmi jednoduchá technika výstavby. Vesměs šlo prostě o navršené hromady z udusané hlíny a kamení. Materiál byl k dispozici na místě, investovat bylo třeba de facto jen lidskou práci.
Zdroj: Julia Lovellová: Velká čínská zeď, Beta Dobrovský, Praha 2007 (redakce českého textu bohužel nedobrá)
