Student World

Dnes si uzavřeme miniseriál o slovech naší mateřštiny, která zaujala Pavla Eisnera natolik, že se z nich rozhodl uspořádat knihu. Co chybí nenávisti, může se žena stát umrlcem?

Motýl: Motýl se podle Eisnera češtině nepovedl (IMHO to slovo není tak špatné), byť je to stále lepší než anglická máslová muška butterfly či německý Schmetterling.
V češtině je však jistě sympatická můra i lyšaj.

Nenávist: Příliš se táhne, není dost ostrá. Spíše něco jako závist, pomluva anonymním dopisem, žádná výzva k souboji a boj na život a na smrt.

Nestvůra: jaký je vůbec rozdíl mezi slovem a jeho opakem, tedy mezi nestvůrou a stvůrou?

Ochechule: ochechule není přes veškerou snahu siréna, rozhodně by nemohla Odysseovy námořníky ani nikoho jiného vábit svým zpěvem.

Omáčka: Namísto lahodného sosu je toto jakási podivná a zjevně nevábná kapalina, ve které se maso zřejmě máčí. V anglickém sauce je přítomná kořeněnost, v latinském salsa zase minimálně sůl, omáčka je naproti tomu směšná. Podle Eisnera platí totéž pro polévku, která zase vzbuzuje dojem, že s ní něco poléváme.

Ortel: slovo souvisí s ordáliemi, božími soudy ve středověku.

Smrt: Slovo smrt má v češtině obtíže s vhodným rýmem (chrt je spíše směšný, stejně tak krt či škrt, další výrazy pomiňme :-)), podle Eisnera je však navíc podivně nepatetické a jaksi technické. Není žádný zvláštní důvod k otázce, zda po "smrti" ještě něco bude, české slovo v sobě neobsahuje transcendentní výzvu :-).
(poznámka Pavel Houser: co asociace smrt-smrk, tedy představa smrti jako nehybného monokulturního lesa, ztěžklého, kde se nic neděje, barva listů se nemění apod.? Druhá otázka: Co synonyma a opisná slova pro smrt, "zubatá", "kmotřička" apod.)

Tch – dvojhláska již v sobě podle Eisnera obsahuje jaksi negativní podtón. Tchán. Tchoř. Tchyně. Vtipy o tchyních nejsou příliš veselé a jaksi ihned hořknou na jazyku, stísňují.

Tíseň: Slova tohoto typu obsahují v češtině často představu stísnění. Kromě tísně sem patří ještě úzkost či stesk (= stisk).

Umrlec, kostlivec: Jsou rodu mužského a nemají vůbec přechýlenou podobu. Spravedlivější je v tomto ohledu upír, nebo pohlavně neutrální strašidlo. Může se zemřelá žena stát umrlcem či kostlivcem?

Vlna: Nedostatečně jemná diferenciace češtiny je pochopitelná, když jde o slovní zásobu spojenou s mořem. Méně pochopitelné je, že náš jazyk je chudý taktéž co se týče větrů: odlišujeme snad jenom severák, jinak různé brízy a fény jsme museli převzít (poznámka Pavel Houser: Máme ovšem ještě meluzínu).

Vřesoviště: Toto slovo podle Eisnera asociuje spíše se záhonkem 2 krát 3 metry než aby mohlo nějak adekvátně postihnout rozlohy tohoto porostu ve Skotsku. Anglické "moor" není totéž co vřesoviště, české slovo je krotké, patří ke kultivované,tisíce let obdělávané a taktéž krotké krajině.

Zákeřník: Původně lotřík záludně se skrývající za keřem (podobná záludnost jako u po-tmě-šilce).

Žádný: Slovo úplně obrátilo svůj význam. Žádný je totiž odvozeno od žádaný. Vůle je popřena, přání nemají šanci na naplnění. Nihilistický rozměr češtiny :-).

Žula: Pavel Eisner velmi chválí původní české názvy minerálů, chemických prvků i sloučenin. Žula, octan, porfyr, čedič…

Zdroj: Pavel Eisner: Čeština poklepem a poslechem, Pražské nakladatelství Jiřího Poláčka a B. Just, Praha, 1996-19977 (1. vydání 1948)

Drobná reklama: Kdo zde rádi čtete lingvistickou rubriku, vězte, že redaktorovi serveru v nakladatelství Portál právě vyšla kniha o slovních hříčkách. Podrobnosti na http://hricky.webpark.cz.

autor Pavel Houser