Gabriele Camera z Chapman University (Orange, Kalifornie) ale nyní přišel s opačným tvrzením. Podle článku v Proceedings of the National Academy of Sciences probíhaly v dávných dobách ekonomické transakce především mezi lidmi, kteří se vzájemně znali a rámcově věděli, zda si mohou důvěřovat. Jak ale obchodovat s někým, koho člověk předtím nikdy neviděl a do dalšího kontaktu s dotyčným už možná ani nepřijde?
Camera a jeho kolegové provedli následující simulaci. V jejich experimentu mohli lidé podobně jako ve známém Vězňově dilematu kooperovat, nebo spolupráci odmítnout. Pokud hru hráli 2 lidé, obvykle spolupracovali. Jakmile se počet účastníků zvyšoval, kooperace klesala (klesala pravděpodobnost, že člověk v dalším kole narazí na osvědčeného/známého partnera). Jakmile ale účastníci experimentu dostali peníze (respektive žetony), jimiž si za poskytnuté služby mohli platit, náhle spolupracovali mnohem více; ba dokonce kooperace se nesnižovala ani při růstu velikosti skupiny.
Interpretace: peníze zvyšují důvěru, stabilitu společnosti a ochotu kooperovat (jak praví klasik: od doby, kdy byly vynalezeny peníze, jsou díky zbytečné). Pokud potkáme cizince s penězi, věříme mu více. Předpokládáme, že za naše služby bude ochoten zaplatit a vztah bude reciproční, naopak neznámý člověk bez peněz je nedůvěryhodný. I drobná, ba dokonce symbolická platba za naše služby vede k tomu, že o tom druhém smýšlíme příznivěji.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Samozřejmě jde o jen model, jiné uspořádání pokusu by mohlo přinést opačné výsledky (konec konců osamocený cizinec ukazující peníze se zase snadno může stát obětí agrese).
